Článek
„Žádost o povolení chovu jsme opakovaně zamítli, neboť k němu nejsou vhodné podmínky. Navíc chovné prostory jsou nezkolaudované a postavené v rozporu s územním plánem města. Podali jsme proto městskému úřadu jako výkonnému orgánu návrh na odebrání zvířete,“ řekl Právu Richard Bílý z plzeňské krajské veterinární správy.
O lvici perskou pečuje 60letý muž na zahradě rodinného domu, který stojí na kraji panelákové zástavby poblíž centra města. Podmínky pro život má zvíře na první pohled nadstandardní. Ke zděnému kotci o ploše pětadvacet metrů čtverečních má k dobru dalších osmdesát čtverečních metrů výběhu obehnaného tři metry vysokou drátěnou klecí. To je rozměrově dvakrát tolik, než stanoví předpisy. Šelma vypadá dobře živená, nemá viditelné poranění a nejsou na ní patrné ani žádné známky nemoci.
Problém je ale jinde. Podle chovatele mají veterináři zásadní výhradu k tomu, že zvíře je jedináček. „Napsali mi, že je fyziologicky a biologicky týrané, protože nežije ve skupině nebo páru. Dokonce mě nazvali pachatelem,“ prohlásil muž.
Z jeho hlasu bylo znát, jak s ním cloumá zlost. „V dostupné literatuře jsem našel, že na to skutečně existuje zákon, ale je pouze doporučující, a ne nařizující.”
Podle veterinářů chovatel týrá lvici samotou.
„Manželka dokonce oslovila s žádostí o názor ostatní krajské veterinární správy po republice, odkud jí odpověděli, že chov jedince tohoto druhu možný je. Rozhodně mi nepřipadá, že by lvice jakkoliv strádala,“ tvrdí Josef N., který na stejném místě legálně chová ještě dvě pumy. „To jsou samotářská zvířata, takže to nikomu nevadí,“ dodal.
Dárek pod stromeček
Lvici dostal pod stromeček v roce 2016 jako pětitýdenní kotě. „Pár měsíců jsem ji měl doma, v červnu loňského roku jsem se rozhodl, že chov zlegalizuji. Dostal jsem první souhlas z odboru životního prostředí zdejší radnice a začal budovat chovné zařízení. Pak jsem ale narazil u veterinární správy. Ta žádost o povolení chovu zamítla. Následovalo nesčetně námitek a odvolání. Všechno shodili ze stolu,“ popisoval chovatel sled událostí.
Mezitím postavil pro lvici kompletní zázemí. „Je pravda, že stavební povolení nemám, ale spěchal jsem hlavně kvůli zvířeti. Razítko bylo tehdy až druhořadé. Nyní se to snažím dát papírově do pořádku. Do konce listopadu chci požádat o dodatečné povolení stavby,“ pokračoval muž.
I kdyby boj s úředníky prohrál, je připraven bránit se soudní cestou. „Zvíře si vzít nenechám, mám ho rád a chci se o něj starat. Budu bojovat až do konce,“ rezolutně říká Josef N. O tom, že by si pořídil dalšího lva, zatím neuvažuje.
„Aktuálně by to bylo nezodpovědné. Jednak zvíře stojí dost peněz a pak si nejsem jistý, jestli bych byl schopen poskytnou oběma dostatečný komfort,“ uzavřel. Podle místostarosty Rokycan Tomáše Rady bude město konat v souladu se zákonem. „Zatím je to ve fázi, kdy rozhodnutí veterinární správy není vymahatelné,“ reagoval Rada s tím, že z jeho pohledu mu argument veterinářů tak, jak o něm slyšel, přijde úsměvný.
Blíže ale případ rozebírat nechtěl, jelikož není oprávněn nahlížet do správního spisu a nezná tak všechny jeho detaily. Potvrdil ale, že s chovatelem v minulosti nikdy problémy nebyly. „Nemáme na něho ani žádné stížnosti od lidí. Pokud vím, tak ten pozemek je dostatečně veliký. Ke zvířatům má dobrý vztah a nedokážu si dost dobře představit, že k němu přijdeme a lvici si odvedeme na vodítku,“ uzavřel Rada.