V Chorvatsku to vypadá s nákazou lépe než u nás, říká český velvyslanec

Mohou, ale zdůrazňuji, že je konec července a vše se rychle mění. Nicméně v tuto chvíli mohou a nejsou indicie, že by se to mělo v krátké době změnit.

V Chorvatsku to vypadá lépe než u nás a momentálně je situace velmi dobrá. Mají 750 nakažených, ale už měli i 1200. Teď už asi 14 dnů jdou počty stále dolů a situace je velmi příznivá. To vše i přesto, že je zde nyní asi 700 tisíc turistů.

Hlavní ohniska jsou ve Vukovaru, který je na hranici se Srbskem, a v Záhřebu. U moře jdou počty dolů a ve všech turistických oblastech, jako je Istrie nebo splitská oblast, se počty drží celkově pod 100 nakažených – zadarská župa 13 nemocných, Šibenik 18 nemocných, Dubrovník 16 nemocných, kolem Rijeky 15 nemocných.

Chorvati sami o turistech mluví dobře a říkají, že to není tak, že by to zavlékali turisté. Zatím není korelace mezi růstem počtu nakažených v Česku a v Chorvatsku. Hlavní ohniska jsou z nočních klubů a z faktu, že mnoho chorvatských rodin má exjugoslávskou komunitu a rodiny třeba i v Srbsku a Bosně, kde situace tak dobrá není. A třetí problém byl, že se tu provozují velké svatby až kolem 300 osob, ale počet už byl omezen.

Je potřeba mít roušky s sebou. Chorvaté je poprvé zavedli až v rámci druhé vlny, v té první spíš byla zaváděna omezení pohybu, což už teď vůbec není. Roušky jsou povinné všude ve vnitřních prostorách, tedy v MHD, na trajektech, v obchodech, bankách, a vše ostatní se dělá formou doporučení a apelu na zdravý rozum lidí.

Jsou tam povinné roušky pro obsluhu, pro zákazníky ne.

Trochu se to řeší samo, protože lidí je přece jen méně. Tam, kde je to organizované, jsou rozestavěná lehátka ve vzdálenosti až 2 metry od sebe. Vždy je tam někde vystavená dezinfekce. Člověka opatření moc neobtěžují.

O ničem takovém jsem neslyšel a nikoho takového jsem neviděl. Sám jsem byl na dovolené a žádná opatření mě neomezovala.

Myslím, že Chorvaté postupují v souladu se svými ekonomickými zájmy. Dá se předpokládat, že budou pokračovat v trendu nechat země, jako jsme my, na zelených seznamech co nejdéle. U nich se sice situace zlepšuje, ale ani ta naše pro ně zatím není žádná katastrofa, jsou to lokální ohniska. Mají zájem, abychom jezdili. Jsme mezi třemi nejčastějšími turisty – Němci, Slovinci a my.

Jezdíme. Čísla jsou z mého pohledu úžasná a nikdo to nečekal. Nejnovější statistika do 26. července uvádí, že máme 82 procent loňského stavu českých turistů v Chorvatsku. Německo dokonce 92 procent a Slovinsko 91 procent. Pokud to jen trochu půjde, budou nás na semaforu držet na zelenou.

Ano, potřebují, mají nás rádi a jsou na nás zvyklí a letos určitě víc než v jiných letech jsme pro ně důležití.

Není mi známo, že by něco takového měli. Oni jsou mistři improvizace. Asi nám pomáhá i to, že nás hodnotí dobře z hlediska naší epidemiologie a naše data berou jako důvěryhodná.

Není to vůbec potřeba. Naše země patří mezi ty, kam je možné cestovat bez omezení.

Ano, je potřeba předem vyplnit formulář na našich stránkách, které odkazují na stránky chorvatského ministerstva vnitra. Není to nic policejního, ale je to proto, kdyby člověk onemocněl, aby se dalo trasovat, kde jste. Až to vyplníte, tak vám přijde zpět potvrzení na mail a to potvrzení by si měl turista vytisknout a dát za sklo auta, urychluje se tím kontrola. Ta probíhá na hranicích, kde jsou speciálně označení pracovníci právě pro ty, kteří už to mají vyplněné předem, a mělo by to pak jít rychleji.

Odkaz na formulář zde. 

Ano, ale ten je dobrovolný, když toto je vlastně povinné.

No, asi by vás pustili s tím, že si ho v Chorvatsku vytisknete a ukážete na cestě zpět, ale nespoléhejte na to prosím. Je rozhodně lepší mít to předem za sklem připravené.