Článek
Nadšení nejsou ani učitelé, ani rodiče ostatních dětí a nešťastní z toho musí být i samotní cizí žáčci, kteří nikomu a ničemu nerozumí.
Malí cizinci se stávají součástí běžných tříd, učitelé je mají vyučovat kromě jazyka či matematiky také třeba zeměpisu, dějepisu a dalším předmětům, ale bez znalosti řeči to je téměř nemožné. Dětí ze zahraničí přitom v českých školách přibývá stejně tak rychle jako cizinců na pracovním trhu. Za prací sem přicházejí často celé rodiny.
Na českých vysokých školách studuje čím dál více cizinců
V Mladé Boleslavi se 40 tisíci trvale žijícími obyvateli je podle odhadů radnice 10 tisíc cizinců.
Odmítnout je nesmějí
„V mateřských školkách máme 155 cizinců a na základních školách je jich 430,“ potvrdila mluvčí magistrátu Šárka Charousková, podle níž mají školy povinnost děti přihlášené i jen k přechodnému pobytu přijmout a nemají šanci je odmítat kvůli neznalosti řeči. „Dítě je podle zákona zařazeno do třídy ideálně podle věku, maximálně ho lze dát pouze o jeden ročník níž,“ dodala Charousková.
Nejvíc těchto dětí, více než stovka, je na mladoboleslavské 8. základní škole. „Jen za poslední týden přišlo dalších pět, a to jich hodně odmítám, protože k nám spádově nepatří,“ řekla Právu ředitelka školy Jitka Houštecká.
Potvrdila, že výuka takových dětí je skutečně problém. „Pokud jsou z Ukrajiny, tak se ještě trochu domluvíme. Nejhorší je to u dětí, s nimiž nemáme žádný styčný jazyk. Jsou tu děti z Mongolska, Číny, Vietnamu, Indie nebo Nepálu. S nimi se obvykle nedomluvíme vůbec,“ připustila ředitelka.
Školy mají v čínštině nebo vietnamštině připravené základní informace o českém školním systému, které cizincům předávají. Dozví se o povinné školní docházce, stupnici známek, nároku na obědy. S ostatním si už musí poradit učitelé a děti ve třídě.
Jen sedí ve třídě a sledují ostatní
„Nedávno sem přišla početná rodina z Mongolska s několika dětmi v různém věku. Neumí ani česky, ani anglicky nebo německy, takže sedí ve svých třídách a sledují, co ostatní dělají. K tomu je ve třídě pár dyslektiků a samozřejmě děti nadané i slabší. Věnovat se všem individuálně není v moci jednoho člověka,“ svěřila se jedna z učitelek mladoboleslavské základní školy.
Jihočeská univerzita pořádá školu češtiny pro cizince
V matematice díky číslicím spočítají pár lehčích příkladů, z dějepisu nebo zeměpisu si v nejlepším případě cizinci odnesou pár slovíček.
Situace se přestává líbit i rodičům. „Jak má potom vypadat výuka? Tohle nemůže jeden učitel obsáhnout. Nechápu, že cizince školy berou. Nejdřív by měly takové rodiny být někde v azylovém centru, učit se jazyk a pak se můžou zapojit. Takhle tím trpí všichni,“ přidala se na stranu učitelů matka školáka v Mladé Boleslavi.
Doporučují publikace
Podle ředitelky Houštecké sice existují programy ministerstva školství pro výuku cizinců, ale v praxi je tíha hlavně na učitelích.
„Asistenty k těmto dětem samozřejmě nemáme, to by jich byla plná škola. Je to na našich učitelích, kteří jsou tu od rána do večera, protože pro cizince se musí zajistit jazykové kurzy a doučování, což bývá odpoledne po běžné výuce. Učitelé jsou pak přetížení. Nešťastné je to ale i pro samotné děti. Mělo by se to řešit systémově. Stát by jim měl zajistit intenzivní kurzy jazyků,“ domnívá se ředitelka školy.
Ministerstvo školství na otázky, jak si mají učitelé s komplikovanou výukou poradit, odpovědělo tím, že existují dotační programy, z nichž letos rozdělilo ve všech krajích v republice 42 milionů korun, doporučuje pedagogům publikace a odkazuje na konzultace v Národním institutu pro další vzdělávání. To všechno ale v praktické každodenní práci nikomu moc nepomůže.