Malý Filípek onemocněl akutní leukémií. Náročná léčba potrvá dva roky

Od září se skoro nepodíval domů, nesetkal se ani se svými dvěma sourozenci. „Dostává chemoterapie, nitrožilně i v tabletách, k tomu ještě kortikoidy. Má extrémně oslabenou imunitu, takže ho i běžná nemoc může ohrozit,“ nastínila jeho matka Veronika Houbová.

Se synem tráví na dětské klinice plzeňské fakultní nemocnice, kde jsou i lůžka pro hematoonkologické pacienty, veškerý čas. „Filípek má aktuálně úplně přehozený režim, takže v noci je vzhůru a ve dne spí. Mění se i jeho reakce na léčbu. Zpočátku pořád jedl, teď zase nemá vůbec chuť,“ uvedla pro porovnání 36letá žena, které se v červnu život obrátil naruby.

Tou dobou nahmatala synovi na noze malou bulku. „Myslela jsem si, že je to tříselná kýla. Lékařka nás poslala na vyšetření a řekla, že jde o zduřelou uzlinu, která by měla časem zmizet. Jenže se naopak zvětšila a objevily se další boule,“ popsala.

Poté následovala hospitalizace na infekční klinice, chlapeček dostal šestero antibiotik. Jeho zdravotní stav se však zhoršoval. Prospal i čtrnáct hodin denně. Byl neustále unavený, hodně se potil. „Nedalo mi to a objednala jsem Filípka na konzultaci k onkologům do Motola. Pak už to šlo rychle. Spadl mu krevní obraz, který byl do té doby dobrý. Odběr kostní dřeně prokázal akutní leukémii,“ líčila.

Z Prahy se přesunuli do plzeňské fakultní nemocnice, aby to měli blíž rodině. „Manžel se stará ještě o Filípkovo dvojče Matěje a sedmiletou Terezku. Pečuje o děti, domácnost, do toho chodí do práce. Živí se jako skladník,“ sdělila.

Rodině pomáhají příbuzní i přátelé. I tak je ale pro ni situace složitá. „Chystala jsem se po rodičovské vrátit do zaměstnání, což nešlo. Zůstal nám tak jen jeden příjem,“ uvedla Houbová.

Dlouho se zdráhala, zda požádat o pomoc. Okolí ji nakonec přesvědčilo. Stále se za sbírku, kterou pro Filípka vypsal nadační fond Naděje pro tebe, vlastně trochu stydí. „Nechci, aby to vypadalo, že žadoníme o peníze. Vždyť pomoc potřebuje tolik lidí. Jsou i pacienti s těžším osudem,“ namítala.

Léčba však podle doktorů potrvá dva roky. A Houbovi museli částečně předělat dům, aby byl pro nemocného chlapečka kvůli oslabené imunitě bezpečný. „V zimě jsme měli uvnitř hodně vlhkosti, takže to bylo potřeba vyřešit. Nechali jsme taky položit nové podlahy, vymalovat,“ vyjmenovala Veronika.

Čas od času na ni dopadá smutek. Stýská se jí po dětech, které zůstaly doma. „Hodně si voláme, vidíme se alespoň přes kameru. Jsou dny, kdy se mi chce už od rána brečet. Jindy se zase se sestřičkami od srdce zasměji,“ doplnila.

Sílu jí dodávají nejenom nejbližší, ale také personál dětské kliniky. „Jsou opravdu zlatí a tolik empatičtí. Jsem za ně neskutečně vděčná. Filípek léčbu zvládá docela dobře. Stačí mu, že jsem s ním,“ podotkla.

Denně musí chlapeček na náběry, doktoři neustále kontrolují jeho zdravotní stav. „Pokud se jim něco nezdá, ihned reagují,“ ocenila Veronika, pro kterou je syn velkou inspirací. „Je to bojovník. Všechno to vydrží, i když je unavený a vysílený. Proto se ani já nechci vzdávat. Jako maminka zkrátka musím fungovat,“ zdůraznila.