Článek
Co nemocnice a co kraj, to jiná pravidla i praxe. Patrné je to například v porodnicích.
„Nadstandardy se nyní vyvíjejí živelně. Jiné jsou v Praze a jiné v Jihlavě či v Brně. Někde lidé platí za to, kdo bude pacientku vyšetřovat, za volbu operatéra, porodníka. A kde se péče odehraje. Ne vždy ale musí jít o kvalitnější služby, lepší péči jen proto, že si pacient něco zaplatí,“ uvedl na nedávném zdravotnickém semináři v parlamentu primář gynekologicko-porodnického oddělení Nemocnice Jihlava Aleš Roztočil.
Říkat si o peníze za tlumení porodních bolestí je nemorální
Za nemorální označil, že některé porodnice vybírají peníze za tlumení porodních bolestí (epidurální anestezie). „Vždyť lékaři mají podle přísahy tlumit bolesti, to je jedno z jejich hlavních poslání,“ zdůraznil Roztočil.
Bolest zřejmě patří k porodu
Ministerstvo to ale nevidí tak jednoznačně. „Jde o to, zda jde o službu provedenou na žádost pojištěnce, tedy není k ní zdravotní indikace. Bolest je zřejmě přirozenou součástí porodu a je otázkou, zda je její tlumení indikováno ze zdravotních důvodů,“ oponuje mluvčí ministerstva zdravotnictví Štěpánka Čechová.
Podle České lékařské komory (ČLK) záleží, zda porodník označí epidural za nezbytný. „Jeli aplikace epidurální anestezie z medicínských důvodů indikována, a je tedy nedílnou součástí porodu, který je hrazen ze zdravotního pojištění, neměly by nemocnice za její aplikaci vybírat žádné poplatky,“ dodal prezident ČLK Milan Kubek.
Podle České lékařské komory (ČLK) záleží, zda porodník označí epidural za nezbytný. „Jeli aplikace epidurální anestezie z medicínských důvodů indikována, a je tedy nedílnou součástí porodu, který je hrazen ze zdravotního pojištění, neměly by nemocnice za její aplikaci vybírat žádné poplatky,“ dodal prezident ČLK Milan Kubek.
„Pravidla, za co mají pacienti platit, stále nikdo neřeší. Zabývat by se tím mělo ministerstvo zdravotnictví. Co si porodníci dovolí označit za nadstandard v Praze, a říci si za to o peníze, to třeba já v Jihlavě těžko můžu, to by nás pacienti hnali. Myslím třeba příspěvek za poskytnutí mobilu nebo jednorázová gynekologická zrcadla. Je rovněž podivné, že v Praze si některé porodnice účtují registrační poplatek, ale jiný lékař mimo Prahu kvůli tomu přijde o smlouvu s VZP,“ opřel se bez servítků do chaosu v placení primář Roztočil.
Poplatky za registraci jsou nelegální
Náměstek ředitele pro zdravotní péči Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP), lékař a zároveň právník Petr Honěk v reakci na to potvrdil, že poplatek za registraci pacienta v porodnici není z pohledu VZP legální.
„Registrační poplatek nesmí být vybírán v souvislosti s poskytováním hrazených služeb. Poplatek za nějaké nadstandardní služby je po dohodě s pacientem možný, ale nesmí být uhrazením poplatku podmiňováno poskytování hrazených služeb,“ dodala Čechová.
Všem pacientům, kteří se setkali s tím, že je po nich vyžadován poplatek bokem nebo sponzorský dar, a nesouhlasí s tím, doporučuje, aby se obrátili na zdravotní pojišťovnu nebo na poskytovatele zdravotních služeb či kraj.
„Porodnice nejsou oprávněny účtovat si jakékoli registrační poplatky za přijetí rodičky. Pokud to dělají, má VZP i ostatní zdravotní pojišťovny právo vypovědět jim smlouvu o poskytování hrazených služeb. Jde-li o zařízení státu nebo kraje, měl by zasáhnout také zřizovatel, například personálním opatřením vůči managementu, který toto nařizuje,“ řekl Právu Kubek.
Systém „do kapsy“ začíná v ambulanci
„Každý poskytovatel má své nadstandardy, oficiální i ty neoficiální. Neplatí se z toho často ani daně, když operatér-porodník dostane peníze navíc,“ upozornil na semináři Roztočil.
Například v Praze fungují takové neoficiální sítě doktorů velmi propracovaně už léta. Podávají si pacienta od ambulance po nemocnici a zpět.
Jeden konkrétní případ, byť zcela anonymizovaný. Ambulantní gynekoložka, která se v jisté východní části Prahy prezentuje, že nabízí něco lepšího než ostatní, třeba konzultacemi mimo ordinační hodiny, nejprve „vystraší“ nastávající maminku.
Sdělí jí, že by mohlo dojít ke komplikacím vzhledem k vyššímu věku (38 let, druhé dítě), a že porodnice v hlavním městě jsou dost plné, a tedy že by bylo lepší mít zajištěnou osobní asistenci.
Dvacet tisíc za standard
Poté ihned nabídne recept na obavy: porodníka, v tomto případě z uznávané pražské porodnice, kde se specializují i na velmi komplikované případy.
„Bude se vám maximálně věnovat. Jen vám. Od začátku do konce,“ nabízí mezi řečí. Za 20 tisíc. Do kapsy. Dohazovačka zafunguje. Maminka je vystrašená a snadno přesvědčí rodinu, že bude lepší zaplatit. Přitom péče při celém porodu byla vlastně úplně standardní.
Pacientka ale hned nezaplatila. Měla jiné starosti. Přišla na kontrolu ke gynekoložce. A ta zafungovala něco jako inkasní upomínací agentura slovy: „Už se vám to dobře hojí. A jen drobnost, volal mi pan doktor, už byste mu měla zaplatit, maminko.“