Článek
Podle jednoho z brněnských orgánů sociálně-právní ochrany dítěte (OSPOD) ano. Ministerstvo školství vede už několik měsíců ostrou kampaň za to, aby se děti s nejrůznějšími handicapy vzdělávaly společně se zdravými vrstevníky. Jenže některé úřady a školy vnímají snahu o inkluzi jinak.
V případě jedenáctileté dívky z Brna totiž místní sociálka tlačí na matku, aby dítě odhlásila z běžné školy. Přitom odborníci ze speciálněpedagogického centra doporučili, aby chodila právě do normální školy, nikoli do speciální.
Dařilo se jí tam
„Škola, kterou dcera navštěvuje, je ve stejné ulici jako náš byt. Je to navíc naše spádová škola. Už když tam měla dcera před třemi lety nastoupit, nebyli z toho nijak nadšeni. Nakonec si to ale sedlo, dcera si tam našla kamarády, nikdo ji tam nešikanoval a dařila se její integrace. Se školou byla ale složitější domluva, co se učiva a přístupu ke dceři týče,“ popsala Právu matka, která vychovává dceru sama.
Právě dohady se školou ohledně individuálního plánu výuky nakonec vedly k tomu, že se škola obrátila na místní OSPOD. Pracovnice sociálky pak situaci vyhodnotila tak, že podala k soudu návrh na „výchovné opatření“.
„Škola nezvládá řešit problémy, protože s matkou je obtížná spolupráce. Matka se snaží škole vnucovat svoji představu o tom, jak by měla ve věci její dcery postupovat,“ napsal OSPOD do svého podání.
„Dle našeho názoru poškozuje svým jednáním a chováním zájmy nezletilé dcery. Navrhujeme znalecký posudek, zda matka netrpí poruchou osobnosti,“ píše se dále v podání.
Dohled nebo ústav
Když se šla matka na sociálku informovat, co má tato situace znamenat, dočkala se zvláštního jednání. Dle záznamu ze schůzky, který má Právo k dispozici, sociální pracovnice jednala s matkou útočně a přítomná zástupkyně Ligy lidských práv, jež matku doprovázela, musela sociální pracovnici několikrát upozornit, aby nekřičela.
„Vždyť to víte, že mám ze školy informace, že prostě ta spolupráce s vámi a se školou je problematická, vždyť jste to v tom spise viděla, škola mě neustále bombarduje nějakýma dopisama, co píše vám, a mně píšou, že prostě vaše spolupráce a spolupráce školy není podle jejich představ. Výchovná opatření jsou dvě, rozhoduje o tom soud: může být dohled a může být nařízena ústavní výchova,“ vysvětlovala podrážděně sociální pracovnice a několikrát dodala, že nemá čas na to, listovat spisem a dokladovat matce stížnosti od školy.
Když se matka poté obrátila na radnici městské části, proč se sociální pracovnice před podáním svého dost tvrdého návrhu nepokusila řešit spor nějakými jinými cestami, přišla jí odpověď, že žádné další projednávání by nic nezměnilo na podání návrhu uvalit na rodinu dohled nebo umístit dítě do ústavu.
Odborníci, ke kterým dívenka pravidelně dochází, celou situaci ovšem vidí diametrálně odlišně než OSPOD.
„Zdá se, že současný stav, kdy má nastavený individuální vzdělávací plán, je hodnocen slovně, současně pobyt mezi dětmi, které už zná, je pro dítě vyhovující a dá se říci optimální. Nedoporučovala bych u ní nic měnit,“ napsala do svého hodnocení klinická psycholožka, jež má děvče v péči.
Kontrola: učitelka má změnit přístup
Navíc kontrola pracovníků speciálněpedagogického centra přímo ve škole odhalila, že problematická komunikace matky se školou může mít svou příčinu právě v přístupu pedagogů.
U dívky bylo konstatováno, že její chování je v pořádku. Třídní učitelka řekla, že dívka občas nemá v pořádku pomůcky, v den kontroly ale žádný problém nebyl. Učitelka podle zápisu zdůraznila počet dětí ve třídě a přítomnost dalších tří dětí se specifickými vzdělávacími potřebami, stěžovala si i na komunikaci s asistentem pedagoga, který by se měl věnovat postižené dívce.
Zpráva o kontrole ale dává jasné doporučení – přístup třídní učitelky by se měl výrazně změnit. Pouhý měsíc po této zprávě, jež konstatuje potřebu změny na straně školy, podal OSPOD po stížnostech školy návrh na dohled nebo odebrání dítěte z péče matky.
„Na sociálce mi řekli, že když dceru ze školy odhlásím a dám ji jinam, návrh na výchovné opatření stáhnou. Jenže ona je tam od první třídy, má tam kamarády, na které si zvykla a kteří jí pomáhají. A navíc ani nemám kam jinam ji dát. Obeslala jsem patnáct škol a nikde dceru nechtěli. Takže by pro ni zbývala jen speciální škola. Ale já chci, aby chodila do běžné školy, navíc na to mám doporučení i z pedagogické poradny. Ráda bych dceru co nejvíce integrovala, aby byla co nejvíce samostatná a aby se učila od normálních dětí,“ dodala matka.
Osud její dcery má nyní v rukou soud, který bude o návrhu sociálky jednat.
