Přicházíme o kvalifikované lidi. Přitom u voleb stačí udělat jednu věc, tvrdí iniciativa

Kompetence tam jsou, protože se bavíme o kandidátkách, které už jsou sestavené. Strany si sestavily svoje kandidátní listiny a my předpokládáme, že si na kandidátky nedávají nekompetentní zástupce, ať už jakéhokoli pohlaví.

Ve sněmově je teď 23 procent žen, ještě v roce 1992 to bylo 10 procent. My bychom chtěli aspirovat alespoň na 30 procent. Pohlaví je jedna věc, druhou věcí je životní zkušenost.

V České republice je životní zkušenost hodně silně ovlivněna tím, jestli se narodíte jako žena nebo muž. Tento faktor je mnohem silnější než v jiných zemích. Když se podíváme třeba na rozdělení podle práce, tak v České republice zastávají ženy pracovní pozice spíše ve školství nebo zdravotnictví. Životy mužů a žen se také liší v tom, v jaké míře se věnují péči o děti, domácnost, starší rodiče. To jsou věci, které prakticky řeší většinou ženy.

Když se podíváme na kandidátky v Praze, kde žiji třeba já, tak vidíme, že na prvních pozicích je docela hodně žen. Ale když pak pojedete dál dolů, tak už jich tam moc není. Dokonce i některé dosavadní poslankyně jsou třeba až v druhé desítce, takže já bych ten argument kompetencí moc nepřeceňoval.

Podle zkušeností ze zahraničí předpokládáme, že ve chvíli, kdy je v rozhodovacím kolektivu zastoupeno alespoň 30 procent jednoho nebo druhého pohlaví, tak se styl jednání mění – na snahu dojít k racionálnímu konsensu.

To se potvrdilo i v korporátní sféře. Výzkumy ukazují, že firmy, které mají vyrovnanější rozhodovací orgán, mají vyšší příjmy. Je to proto, že ten mix zkušeností je nenahraditelný.

V rozhodovací struktuře potřebujete jak ženy, tak muže, starší i mladší. Každý totiž vidí jiné problémy a jiná řešení. A dojít k nim společně je mnohem jednodušší, než když má deset mužů ve věku 50 let analyzovat problém například v oblasti školství.

Tuto otázku dostáváme hodně a já ji nepovažuji za úplně relevantní. Osm ze čtrnácti členů kabinetu neprošlo žádnými volbami. Nikam nekandidovali, neprošli žádnou demokratickou volbou, byli dosazeni. Takže si nemyslím, že se to dá srovnávat s demokraticky voleným parlamentem.

My říkáme: Vyberte si tam ty ženy, které chcete. Ministři v současné vládě, ať už ženy nebo muži, byli dosazeni podle nějakého vnitřního klíče, který my nemůžeme nijak ovlivnit, proto mi to nepřijde relevantní. Andrej Babiš se prezentoval jako vrcholový manažer a vybral si tam svoje lidi. Je to manažersky sestavená vláda.

My nechceme, aby lidi kroužkovali první ženu, kterou na kandidátce uvidí. Nechceme ani, aby lidé kroužkovali poslední lidi na kandidátce, jako tomu bylo před 11 lety, kdy se kroužkovalo v podstatě náhodně. My chceme lidi inspirovat k tomu, aby se podívali na tu kandidátku a udělili alespoň jeden preferenční hlas ženské kandidátce podle svého výběru.

Já si nemyslím, že u nás je to o zastoupení nějaké jedné skupiny. Je to otázka toho, že to zastoupení žen je prostě strašně malé. Statisticky vzato, těch 23 procent žen, které ve sněmovně máme, nereflektuje těch 52 procent ve společnosti. Navíc je to velmi nevýhodné. Ženy představují tři pětiny všech absolventů vysokých škol. Vy jste se předtím ptal na kvalifikaci a my se tady čistě statisticky připravujeme o vysoce kvalifikované lidi.

Já neříkám, že nějaká jedna konkrétní žena bude lepší než jeden konkrétní muž. Ale když se podíváme na kandidátku, kde na prvních deseti místech je jedna žena, tak mi to statisticky nevychází.

Je to jedna z možností, nad kterou uvažujeme. Zatím jsme o tom, co budeme dělat po volbách, přemýšleli jen okrajově, ale právě spolupráce se stranami a třeba s mládežnickými organizacemi je určitě možností.

Mně se zdá, že se toho strany trochu bojí, jako by jim to nepřišlo jako zásadní otázka. My jsme si dělali výpočet a kdybychom tímhle tempem pokračovali i nadále, tak bychom měli vyrovnanější zastoupení někdy kolem roku 2087. Bylo by tedy lepší, kdyby si strany uvědomily, že to bez jejich snahy nepůjde, a začaly s tím něco dělat.

Třeba když bude ve sněmovně sedět alespoň 30 procent žen, tak přestanou jednání končit v půl desáté večer. I ten způsob, jakým jedná parlament a další politické orgány, je odtržen od běžného způsobu života. Je to až nezdravě intenzivní způsob práce.

Mechanismy, jak to změnit, existují a vidíme to například v Německu. Je potřeba lépe nastavit systém péče o děti, fungování politických jednání a tak dále. To všechno je technicky proveditelné. Jak jsme viděli v covidu, věci jde posunout dopředu rychle, když je potřeba.