Čeští řidiči se neumějí řadit do jízdních pruhů

„Denně se kvůli tomu musím rozčilovat. Jezdím ze Spořilova do centra a vozovka je po cestě na několika místech svedena ze dvou pruhů do jednoho,“ řekla Právu svou každodenní zkušenost třicetiletá řidička z Prahy.

„Je úplným pravidlem, že řidiči v levém pruhu se rozhodnou nacpat do pravého, kde je napadne. Zastaví se třeba třicet metrů před zúžením, takže před nimi je prázdná silnice a za nimi fronta až do předcházející křižovatky,“ podotkla.

Její slova potvrzují i dopravní experti. Přestože pravidla pro zařazování do jízdních pruhů jsou celkem jednoduchá a jasná, skoro nikdo je nedodržuje. Ačkoli se každý z řidičů domnívá, že když ­urve místo o dvě auta dál, bude v cíli rychleji, opak je pravdou. Zdržení nakonec postihne všechny.

Zákon o silničním provozu jasně říká, že při souběžné jízdě umožní řidiči vozidel jedoucích v průběžném pruhu řidičům vozidel do tohoto pruhu přejíždějících z pruhu, který přestal být průběžným, vjet tak, aby se vozidla mohla řadit střídavě po jednom do jízdního proudu průběžného pruhu. Jde o takzvaný zip, o kterém by se měli budoucí řidiči učit v každé autoškole.

„Zákon počítá s tím, že všichni řidiči v pruhu, který přestává být průběžným, pojedou až na konec a zařazovat se budou až před zúžením,“ vysvětlil princip zipu právník Tomáš Beran, který se na dopravní právo specializuje. „Je ale pravda, že řidiči mají někdy tendenci se spíš stahovat dřív a toho, kdo se stahuje na poslední chvíli, naopak nepouštět,“ podotkl.

V autoškole je to nenaučí „Je to těžký problém českých řidičů, nejen začínajících, ale i starších nebo starých,“ říká dopravní psycholog Martin Kořán. „V autoškolách se učí nastartovat, odbočit, vyřešit na papíře – často už ne ve skutečnosti – nějaké křižovatky. Ale se skutečným výcvikem chování na silnici se v autoškole nesetkali a neumí to,“ míní.

Navíc ani policie podle něj nedohlíží na styl jízdy řidičů, ale omezuje se pouze na měření povolené rychlosti nebo dodržování povinného zastavení na stopkách. „Aby hlídali nepřehledné úseky, popřípadě takovéto situace, které hrozí skutečně kolizemi, to ne,“ dodal Kořán.

Zařazování do průběžného pruhu při zúžení silnice přitom není jediným manévrem mezi jízdními pruhy, v němž mají čeští řidiči zmatek. Totéž platí i pro nájezdy na dálnici, kdy šoféři jedoucí v pravém pruhu běžně uvolňují najíždějícím autům cestu tím, že přejíždějí do rychlého levého pruhu. Touto „ohleduplností“, která je navíc proti předpisům, však mohou ohrozit právě rychlejší vozy jedoucí v levém pruhu.

„Jedná se o velmi rozšířený a hlavně nebezpečný nešvar. Do levého pruhu lze přejíždět v jasně vymezených situacích, například při předjíždění nebo vyhýbání překážce,“ upozornil dále Beran. „Omezovat nebo ohrožovat řidiče v levém pruhu jen proto, že chci umožnit najetí vozidel z připojovacího pruhu, je proti předpisům,“ dodal.

Na dálnicích v sousedním Německu je dokonce v místech podél připojovacích pruhů mezi hlavními jízdními proudy plná středová čára, aby si řidiči tuto povinnost uvědomili. Podle Kořána by chování řidičů na silnicích mohla pomoci osvěta například formou šotů vkládaných před hlavní zpravodajskou relaci ve veřejnoprávní televizi. „Šoty by mohly být zaměřeny vždy na jeden konkrétní zlořád. To bych považoval za velmi užitečné,“ dodal.