Čeští divocí koně odcválají do Rakouska a později na Slovensko

Prapředci současných hřebců a klisen vizuálně obohatí evropskou přírodu, pomohou k širší rozmanitosti rostlin a živočichů a ozdravnému procesu zdegenerované půdy.

„Jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout, je přirozená pastva. Divocí koně nepotřebují k životu nic než optimální prostor. Žijí vlastním životem nezávisle na lidech. Díky přirozené pastvě zajišťují druhovou pestrost přírody. Nejsou veterinárně odčervováni, jejich trus proto není toxický a nemá negativní vliv na rostlinné a živočišné organismy a mikroorganismy důležité pro přežití lidstva,“ nastínil jeden z mnoha přínosů divokých koní šéf Záchranné stanice ohrožených zvířat JARO v Jaroměři David Číp.

Ekologická společnost Česká krajina přivezla spolu se stanicí JARO první divoké koně do Česka v roce 2018 ze Skotské vysočiny. Koní plemene nazvaného zoology exmoor, jejichž genetičtí prapředci vymřeli s postupnou invazí živočišného druhu homo sapiens, přežilo stranou od lidí okolo tří stovek pouze ve Velké Británii.

„Jsou skutečně divocí, ovšem nikoliv tak, aby před člověkem prchali jako zajíci. Udržují si ale decentní odstup,“ charakterizoval novodobé posly z doby před Kristem Číp.

Česko se stalo pro divoké koně zemí zaslíbenou, což dokazuje jejich slušná reprodukční schopnost. Koním s pomyslným rodokmenem starým tři tisíciletí přestávají rozlehlé ohrady na královéhradecké Plachtě, Josefovských loukách u Jaroměře a Barochu mezi Hradcem Králové a Pardubicemi pomalu stačit. 

Ochranáři z Jaroměře, jejichž ekologický akční rádius dalece přesahuje hranice Česka, se rozhodli rozmístit divoké koně po Evropě, kde kdysi představovali běžnou součást přírody. 

„Volba padla zprvu na Rakousko, kde na patnácti místech zajišťujeme s tamními kolegy ochranářskou činnost,“ doplnil Číp.

Ochranáři vytipovali pro české divoké koně místo pod vrcholem nejvyšší hory Německa Zugspitze vysoké 2 962 metrů. „Úpatí rakouské části Zugspitze nabízí nádherné rašeliniště s bohatým porostem hořců a jedno z mála míst v Tyrolsku, kde žijí bobři a hnízdí ledňáčci,“ přiblížil budoucí působiště českých divokých koní Číp.

Alpské údolí divokých koní poskytne odolným býložravcům i díky klimatické změně slušné podmínky k životu. Sněhu bývá pod horskými velikány pomálu a dobytek nemívá nouzi o pastvu. „V nejhorším případě je možné zvířata dokrmovat. To by ale postrádalo původní smysl postavený na přirozené pastvě. Je navíc víc než pravděpodobné, že v tomto alpském údolí divocí koně kdysi žili spolu se zubry, losy nebo pratury,“ podotkl Číp.