Článek
Jak se daří v Lógaru v neklidné době? Ovlivňují vaši činnost časté útoky na základnu a na vojáky?
Útoky na základnu ve skutečnosti nejsou časté. Více jich bylo pouze v září a v první polovině října, do té doby k nim docházelo sporadicky. I teď už je zase klid. K útoku na patrolu mimo základnu došlo dvakrát. Jediným důsledkem nočního ostřelování raketami je jistá únava, která nastane poté, co v noci několik hodin sedíte v krytu a ráno musíte normálně pracovat.
Reakce na hrozící útok je už ale dobře připravená a probíhá rutinně. Závažnější omezení vyplývají z toho, že některé oblasti v Lógaru jsou pro nás nepřístupné z bezpečnostních důvodů. Ví se o místech, kde je riziko přepadení či útoku pomocí výbušného nástražného systému příliš veliké, a tudíž nemá smysl riskovat. Nejezdíme tam, kde otevřeně řeknou, že nejsme vítáni. Míst, kde nás komunita vidí ráda, je totiž dost.
Jaké projekty děláte a co chystáte?
V současnosti běží zhruba čtyřicet projektů, od velkých a finančně náročných, jako je oprava přehrady Surchab, až po malé a rychlé projekty, jako je materiální podpora místního rádia či afghánské národní policie. Dále opravujeme a rozšiřujeme devět škol – čtyři dívčí a pět chlapeckých – dokončuje se výstavba nových pavilonů ve dvou distriktních nemocnicích, nakoupili jsme sedm sanitek. Proběhla distribuce osiva pro místní zemědělce a další projekty mají zlepšit produkci mléka. Kromě školství, zdravotnictví a zemědělství realizujeme projekty v oblasti vodohospodářství – opravy jezů a kanálů, chystáme opravy a stavby silnic a mostů.
Další projekty směřují ke zlepšení bezpečnosti a k podpoře provinční vlády. Konkrétně je to oprava a zvýšení obranyschopnosti silničních policejních stanic, ochranná zeď kolem distriktního úřadu v Baraki Barak, výcvikové centrum pro afghánskou policii, ale třeba také nové provinční vězení téměř pro dvě stě osob.
Projevili čeští podnikatelé zájem něco v Afghánistánu dělat?
Určité náznaky byly, ale nejsou příliš perspektivní. České firmy by měly nutně mnohem vyšší náklady na realizaci projektu než kterákoli místní či regionální firma, takže se to prostě nikomu nevyplatí. Navíc riziko a s tím spojené náklady na ochranu by pro české podniky byly patrně neúnosné – a tento problém nemůže vyřešit ani přítomnost Armády ČR. Dobrým a realistickým záměrům se ale určitě nebráníme.
Jak hodnotí vaši pomoc místní a co říkají na to, že si vás povstalci vzali na mušku?
Přijetí ze strany místní vlády, úřadů a bezpečnostních složek je jednoznačně pozitivní. Stejně tak naprostá většina obcí a vesnických komunit je vděčná za jakoukoli pomoc a podporu. Důkazem je řada žádostí a návrhů, které nám od nich přicházejí. Jinou věcí je značně kolísavá kvalita těchto návrhů. Případů, kdy nám někde řekli, že od nás nic nechtějí a ať k nim radši nejezdíme, bylo doslova jen pár. Všichni lidé, se kterými mluvíme, odsuzují útoky na český rekonstrukční tým – vědí, že je to proti jejich zájmu.
Jak funguje spolupráce s vojáky?
Spolupráce s kontingentem Armády ČR je vynikající. Projevují se i rostoucí zkušenosti, takže společné plánování a realizace výjezdů s druhým kontingentem je naprosto bez problémů. Těší nás, že vojáci jsou ochotni vyjít nám vstříc prakticky ve všem. My samozřejmě respektujeme bezpečnostní rizika a snažíme se jim práci usnadnit.
Tady se často přetřásá dostatečnost vybavení mise. Nadávají vojáci na velení, že je dostatečně nevybavilo?
Abych se vyjádřil přesně, vojáci si stěžují – a v mnoha ohledech oprávněně. Nenadávají ale na svoje velení, které i přes maximální snahu mnoho věcí ovlivnit prostě nemůže. Terčem kritiky je spíše mechanismus, jakým se v resortu plánuje a rozhoduje.