Článek
Jde o podnikatele, co obchodují se zahraničím. Když ten zákon nebude, oni budou obchodovat podle českých právních úprav, a tím porušovat unijní předpisy. Za to by státu hrozila nekonečná řada pokut. Když ten zákon nebude, dostanou se do existenčních problémů mnozí plátci této daně. Bez toho zákona - tvrdí ekonomové - hrozí chaos, krachy podnikatelů a soudní pře.
Lze pochopit koalici, že z téhle povinnosti vůči EU chce na přesunech ze snížené do základní sazby daně vytřískat ještě třináct miliard do státní pokladny navíc. Lze pochopit opozici, že jí to chce zatrhnout, čili dostat projednávání zákona do režimu legislativní nouze, a přijmout jen dílčí novelu osekanou na minimum požadované EU. Každý má své dobré důvody. Koalice chce ty peníze navíc použít pro plánované snižování přímých daní. Opozice chce koalici jakýkoli budoucí úspěch překazit. Tak to v politice chodí.
Co se chápe těžko, jsou doprovodné tanečky kolem zákona. Jako první zatančil prezident republiky, když zákon, schválený oběma komorami, vetoval. Zatáhl tím za splachovadlo nad svými sliby o nadstranické politice Hradu. Z pozice liberálního ekonoma může mít k zákonu jistě výhrady a veto je jeho ústavním právem, ale že coby státník vystaví české podnikatele výše zmíněným hrozbám, a to v hořícím termínu, to už nemá barvu modrou, spíš rudou.
Ještě hůř se chápe to, že o osudu takhle důležitého zákona teď rozhoduje jedna autohavárie. Lékaři slibují, že ve čtvrtek už by mohl ministr Svoboda ve Sněmovně hlasovat. To kdyby opozice kavalírsky dovolila, aby se hlasování o dva dny posunulo. Úžasná představa, ministr riskuje své zdraví kvůli životně důležitému zákonu, protože sbor našich zastupitelů se neuměl dohodnout na tom, aby někdo z opozice holt pro ten zákon zvedl ruku. Když je to tak evropsky důležité.
To, co se tančí na českém politickém dvorečku, se věru nepodobá polonéze. Je to spíš hospodský dupák.
PRÁVO 20. dubna