Článek
Dostává se mi vřelého přivítání mezi místní komunitou, ať už v ulicích na sídlišti, nebo v místním „čtyřhvězdičkovém“ squatu Libuše. Ten mimo jiné rozvíjí Petr Globočník, který je místním rodákem a před lety s přáteli založil spolek, který Libuši spravuje.
„Je toho opravdu hodně, co se dá o sídlišti Janov napsat negativního, ale tyhle články mě osobně moc nebaví. Jsou zacyklené v tom, co je na první pohled jasné, a mnohdy špínu, prach a život v beznaději místních chtějí proměnit na lacinou čárku v redakčním deníku,“ říká mi Petr, který začal v roce 2018 působit jako zastupitel města.
„Když se podívám na Janov, vidím levné bydlení, které má stát na dosah ruky. Stačí jen chtít a na byty pro mladé rodiny se nemusí čekat desítky let, než padne stavební povolení. Když jsme před lety s kamarády a veřejností na městských slavnostech tvořili pocitovou mapu Litvínova, překvapilo nás, kolik lidí dalo do Janova oranžový puntík coby symbol pro příležitost a do poznámky pak napsalo právě možnost bydlení. Tedy evidentně by zájemci byli,“ spekuluje.
Místo, kde se dějí dobré věci…
„Bylo by potřeba jen sídliště upravit, zkulturnit veřejný prostor a dispozice bytů přeměnit na standard 21. století, tak jako to kdysi provedli třeba v Drážďanech,“ říká a jedním dechem dodává: „A pak tu jsou místní. Známí z TV jako feťáci, loupežníci, notoričtí příjemci sociálních dávek. Tenhle stereotyp se osvojuje docela snadno, tedy pokud tu nežijete, nepotkáváte se se sousedy. Pak vidíte tu spoustu talentu a potenciálu, který neumíme jako společnost využít.“
Squat Libuše a za ním, jak místní rádi říkají, „mordor“…
„Uprostřed sídliště je starý dům, který tam nezapadá, a tuhle linku se snažíme s kámoši držet dál. Snažíme se vytvořit prostor pro dialog, pro osobní rozvoj lidí, co se nechtějí smířit se všemi stereotypy a mají své sny. Ten dům se jmenuje Libuše a my mu říkáme Sousedský dům. Za těch pět let, co tu jsme, se z něj začalo stávat místo, kde se potkávají lidé z celého Česka a občas i z celého světa. Jde o místo, kde je dobře a kde se i dějí dobré věci. Nevěříte? Přijeďte se podívat sami, místa je tu dost,“ zve Petr Globočník.
Během mé prohlídky Janova si nešlo nevšimnout toho, že se Petr s každým dobře zná a u každého ví přesně, co mu poradit. Většinou dohlíží na mladší, dává jim i rady do života. Ví přesně, kam píchnout, aby si z toho dotyčný něco vzal. Občas jen tak chodí po sídlišti a začne se bavit s partou místních Romů. Rovnou začíná konverzaci větou: „Tak co byste tu chtěli změnit? Rovnou to foťte a ukažte mi to, ať s tím můžu něco rovnou dělat…“
Děsivá realita? Takto vypadá život mezi hroby
