Článek
Čtyřiasedmdesátileté Růženě Koktavé, která se již od roku 1992 bezvýsledně domáhá jihočeské zemědělské usedlosti po rodičích, bude muset stát zaplatit 1 700 eur (asi 55 tisíc korun) jako kompenzaci za morální újmu.
Finanční náhradu za ušlý majetkový prospěch ale soud stěžovatelce nepřiznal. Usedlost byla za okolností, které stěžovatelka napadá, prodána v roce 1950, kdy byl její otec z politických důvodů vězněn.
V roce 2000 neuspěla Koktavá ani u českého ústavního soudu. Ve Štrasburku podala stížnost na to, že její věc nebyla projednána nestranně, že soudní procedura trvala příliš dlouho a že tak bylo porušeno její právo na zacházení s majetkem. V prvním bodě štrasburský soud už dříve rozhodl, že stížnost není podložená.
Několikrát měnila advokáta
Soud dal za pravdu české vládě, která poukazovala na to, že stěžovatelka sama přispěla k délce řízení několikerou výměnou advokáta, a uváděla, že vláda nemůže být odpovědná za špatné služby, které stěžovatelce advokáti poskytli. Soud má ale za to, že to neospravedlňuje celkovou délku řízení, a že tudíž byl porušen příslušný článek Evropské úmluvy o lidských právech.
Evropský soud pro lidská práva vynesl v posledních pěti letech třináct rozsudků v neprospěch České republiky. Nejméně v pěti případech šlo o přílišnou délku soudního řízení.