Článek
Co považujete za to nejzajímavější na sobotní oslavě?
Mě nejvíc těší to, že se podařilo dostat na jedno místo a nabídnout publiku během jednoho dne tak atraktivní výběr z česko-německých projektů, které se normálně odehrávají rozeseté po celé České republice a Německu. Přiblížit, jak živé česko-německé vztahy jsou, že nejsou něco abstraktního, o čem se čte v politických rubrikách, ale že jde o konkrétní lidi a o kontakty mezi nimi, o jejich projekty, iniciativy, debaty a kulturní aktivity. To mi udělalo největší radost.
Rád ale pozvu na hvězdný Kraftklub, partičku mladých muzikantů z Chemnitz, kteří se Německu proslavili protihipsterskou hymnou Ich will nicht nach Berlin. Dále budou vystupovat také Mydy Rabycad, Ondřej Ruml a další skvělé kapely, divadla a bude možné se zapojit do řady dílen, třeba do sklářské.
Z diskusí v tramvaji na mostě byste upozornil na co?
Oblast dialogu, kde fond podporuje řadu projektů, je taky mnohovrstevnatá: jsou projekty, které se zabývají společnou historií, jak už těmi tragickými stránkami nacistické okupace nebo potom poválečného vyhnání, ale jsou to i projekty, které se týkají taky mladší historie. Podporujeme i diskuse odborníků, takže na mostě bude možné navštívit debatu architektů a urbanistů zaměřenou na veřejný prostor v Praze a v Berlíně. Zároveň se ale těšíme i na debaty na politická témata s lidmi, jako jsou Libor Rouček, Berndt Posselt ze Sudetoněmeckého krajanského sdružení nebo německý velvyslanec Christoph Israng či diplomat a básník Tomáš Kafka.
Jméno Bernda Posselta je kontroverzní stejně jako krajanské sdružení, i když to upustilo od majetkových nároků. Vybrali jste ho schválně?
Měli jsme několik důvodů, proč ho oslovit. Začnu tím formálním, diskusi pořádáme s Česko-německým diskusním fórem, což je důležitá diskusní platforma, kterou fond budoucnosti podporuje a Berndt Posselt je od počátku jeho členem. Pokud tedy děláme diskusi k dvacátému výročí i této platformy, tak samozřejmě oslovujeme toho, kdo zná celý vývoj. Druhý důvod je ten, že on sám ztělesňuje vývoj česko-německých vztahů, budování vzájemné důvěry až po krok vypuštění majetkových nároků ze stanov sdružení. Zároveň je velkým znalcem České republiky a vzájemného dialogu a je České republice nakloněn. Třetí důvod je ten, že když jsme se rozhodli uspořádat akci ve veřejném prostoru, tak jsme si kladli otázku, kdo z aktérů je širší veřejnosti známý, nikoli nutně kontroverzní.
Šéf Sudetoněmeckého krajanského sdružení (SL) Bernd Posselt v
Známý je, ale kontroverzní také.
To ale nebyl ten primární důvod. A je zajímavé podívat se blíže na pozici Berndta Posselta v rámci krajanského sdružení. On sám se dostal pod velkou (kvůli odstoupení od majetkových nároků – pozn. red.), ale naštěstí naprosté menšiny členů, kteří tento vstřícný krok nedokáží přijmout..
Co považuje za nejdůležitější za dvacet let působení fondu?
Základem, na čem fond může stavět, je to, že se podařilo vybudovat vzájemnou důvěru. Prvním krokem bylo odškodnění obětí nacismu, které bylo důstojné a oběťmi nacismu bylo dobře přijato. Když se člověk podívá do poloviny devadesátých let, tak ten největší rozdíl, který na první pohled vidí, je v atmosféře. Tehdy panovala nedůvěra mezi oběma národy i v politických kruzích.
To, že se obě strany dohodly na tom, že zřídí fond, odškodní oběti nacismu a společně budou rozvíjet instituci a díky ní i tisíce drobných i větších společných projektů, je ten největší benefit, ukazuje to silnou důvěru, která i díky fondu mezi oběma národy panuje. Tento vývoj přinesl jistě i určité posílení sebedůvěry, protože jsme si vyzkoušeli, že dokážeme dosáhnout určitých cílů a udržovat s německými partnery dialog na rovnocenné úrovni.
Tomáš Jelínek
Skutečně ty obavy pominuly, když mnozí lidé před pěti lety volili za prezidenta Miloše Zemana kvůli názoru Karla Schwarzenberga na Benešovy dekrety?
Já si nemyslím, že to byl rozhodující moment té volby, myslím si, že těch důvodů, proč vyhrál Miloš Zeman, bylo víc, a nevím, jestli rozhodlo těch pár procentních bodů, které to přineslo. Samozřejmě je tu stále skupina lidí, kteří si nesou nedůvěru vůči Německu dál a kteří možná odstup k Německu nikdy nepřekonají, ale to, o čem jsem mluvil, je nárůst těch, kteří se na to dívají jinak. Ve výzkumech veřejného mínění popularita Německa roste s jedinou výjimkou roků 2015 a 2016, kdy mocně zapůsobila migrační krize a přístup Němců k této otázce, ale i to se vyrovnává.
Nemáte pocit, že neustálé otevírání minulosti může působit kontraproduktivně, když se mluví na téma Benešových dekretů, zločinů při vyhánění Němců a zločiny nacistů... Nenastal čas to uzavřít?
Pokud zájem zabývat se těmito tématy stále existuje, tak by jakékoli umělé uzavírání nemohlo fungovat, tady je autentická poptávka. Není to tak, že by fond kohokoli a jakkoli nutil k debatám, ale zároveň si myslím, že je dobře, že tady ta poptávka je. Z centra Prahy se může zdát, že se některé debaty opakují a vlastně nic nového nepřinášejí, ale na jednotlivých konkrétních místech, kde se například téma vyhnání otevírá, se v rámci lokální historie objevuje něco nového.
A myslím si, že princip poznávání lokálních dějin je pro mladou generaci důležitý. Každý by je měl znát a vědět, že velké dějiny se neodehrávají někde ve vzdálených centrech, ale že se často skládají z malých událostí, které se odehrávaly před dveřmi domu, odkud člověk pochází. Taky mám tu zkušenost, že pro potomky sudetských Němců je to pozitivní důvod, proč se o Českou republiku zajímat a působí to jako pozitivní katalyzátor vztahů k jejich českým vrstevníkům a České republice vůbec. Jejich aktivity pak směřují ke konkrétní do budoucna orientované spolupráci.
Důležitou oblastí, které se věnujeme, jsou například renovace kostelů a hřbitovů v pohraničí. To jsou centra smíření, protože přicházejí původní obyvatelé, často dělají sbírky a s naším dofinancováním s místními obyvateli kostely a hřbitovy renovují. Ukazují a říkají – my sem nejdeme pro majetky, ale abychom vám pomohli společně zvelebit vaši vesnici. A to snižuje odstup Čechů od Němců.
Který kulturní projekt je klíčový?
Ten nejdůležitější projekt je určitě Divadelní festival německého jazyka v Praze, protože je to projekt, který navazuje na tradici německojazyčné kultury Prahy a ovlivňuje a inspiruje umělce z celé České republiky. Myslím si, že je to skvělý projekt, protože daleko přesahuje jen uměleckou obec. Pro mě je stále zdrojem poznání toho, čím právě německá společnost žije. Z žádných jiných zdrojů bych si na některé věci neudělal obrázek tak dobře jako skrze některá festivalová představení.