Článek
Lidé se především těší na volný pohyb uvnitř Evropské unie a na ekonomickou podporu společenství. Věří v lepší možnosti studia, práce za našimi hranicemi, i když vše nebude, jak očekávali.
Také míra nadšení politiků je značně rozdílná. Zatímco vládní koalice spojila s Unií smysl své existence, prezident Václav Klaus i obě opoziční strany - ODS a KSČM se netají skepsí nebo přímo kritikou.
V loňském referendu se pro vstup vyjádřilo 77 z 55 procent zúčastněných voličů [celá zpráva]. Lidé však mají na Unii rozporuplné názory. Podle zjištění Centra pro výzkum veřejného mínění z přelomu roku tvrdí 46 procent občanů, že se poměry v ČR po vstupu zhorší. Zlepšení očekává pětina (19 %) a 21 procent soudí, že se situace nezmění. Největší obavu pak dotázaní měli právě z růstu cen (44 %) [celá zpráva].
Velké změny nebudou
Není tomu tak, že hned po 1. květnu nastane zemětřesení: změny, ať už v negativním či pozitivním slova smyslu, přicházely a budou přicházet pomalu. Je například zřejmé, že nás čeká jisté zdražení zboží a služeb. Těšit se ale naopak můžeme na bezproblémové cestování a studium v zahraničí.
Na druhou stranu je tu nepopulární omezení na pracovním trhu většiny starých členských zemí, s nimiž musejí nováčci několik prvních let počítat. Podnikatelům nicméně bliká zelená. Čeká na ně mnohem větší trh. Ale také tvrdá konkurence, v níž budou muset obstát.
Okamžikem vstupu získává Česko přístup k nástrojům strukturální politiky EU. Od května do roku 2006 máme z unijního rozpočtu nárok na 80 miliard korun. Zásadním problémem zůstává častá představa, že po 1. květnu sama od sebe propukne éra blahobytu. Automatický růst životní úrovně ale rozhodně nepřijde, členství v Unii je ale šancí k němu.
Učit se však budou muset i staré členské státy. Vždyť EU zažívá největší rozšíření ve své téměř půlstoleté historii.
