Článek
Ministerstvo obrany loni k těmto lidem změnilo přístup a otevřelo jim různé fondy a dotace, z nichž jim platí zdravotnické pomůcky, rekvalifikační kurzy nebo třeba pomáhá opravovat vyplavené domy.
Příkladem může být bývalý vrchní praporčík pozemních sil v Olomouci Martin Kocourek, jenž ochrnul, protože se mu po očkování spustilo autoimunitní onemocnění, které ho upoutalo na invalidní vozík. „Armáda se ale o mě postarala a jsem zaměstnaný u brigády rychlého nasazení,“ řekl Novinkám.
Z Vojenského fondu solidarity získal například přední elektrické kolo ke kolečkovému křeslu a od armády dostal také statisícový dar jako příspěvek na auto na ruční řízení. „Usnadní mi to život, který se mi změnil kliknutím ruky,“ uvedl Kocourek.
V Afghánistánu šlo o kejhák, říká veterán, který vytáhl kamaráda z hořícího auta
Do fondu plynou peníze například ze sbírky Vlčí mák, která běží každý rok v listopadu, kdy se slaví Den veteránů.
Ministerstvo také vytvořilo místa terénních pracovníků, kteří jezdí po republice a veteránům radí, jak na pomoc dosáhnout. Podle ministryně obrany Jany Černochové (ODS) se rekrutují z vojáků z povolání, část z nich jsou sami váleční veteráni.
„Znají jejich potřeby. Vědí, jaké to je být vojákem z povolání a co tito lidé prožívají třeba ve chvíli, kdy odejdou do civilu, kdy hledají práci a uplatnění,“ řekla.
Nyní je těchto pracovníků 19, do dvou let by se jejich počet měl zdvojnásobit.
Sebevraždy i bezdomovci
Ředitel odboru pro válečné veterány Robert Speychal uznává, že v péči o vojáky, kteří zažili konflikty, má obrana velký dluh.
„Největší problém je s lidmi, kteří prošli misemi v bývalé Jugoslávii, kde zažili občanskou válku a strašné věci. Psychologická péče o ty vojáky byla v devadesátých letech nulová,“ řekl Speychal.
„Začali jsme se jim víc věnovat a zjistili jsme, že potřebují pomoc, protože mezi nimi byla velká řada sebevražd, postraumatického syndromu nebo bezdomovectví,“ dodal.
Genocida a vyhlazování. Bosenský řezník Mladić dostal v Haagu doživotí
Pomáhali i veteránovi, který zažil trauma v Jugoslávii a své problémy přenesl do rodiny. Ta se úplně rozpadla, jeho dcera zavraždila svou matku a jemu vypíchla oko. „Až poté jsme podle studií zjistili, že šlo o přenesený postraumatický syndrom v rodině,“ uvedl Speychal.
Místopředseda Sdružení válečných veteránů Ladislav Sornas si pochvaluje, že ministerstvo změnilo podmínky čerpání peněz z fondu a pomoc se dostane i veteránům, kteří už dávno nejsou v armádě.
„Jednomu z veteránů povodeň, co byla teď na severní Moravě, úplně vymetla kotelnu a díky dotacím z obrany si bude moci pořídit tepelné čerpadlo,“ řekl Novinkám Sornas.
Dodal, že starší veterány trápí hlavně zdraví a mladší to, že nemohou najít práci. „Mělo by se to lépe vymyslet, aby končící vojáci nemuseli chodit na úřady práce, ale aby na ně práce už čekala,“ podotkl Sornas.
Psychické problémy se podle něj v armádě nikdy neřešily. „Postraumatické syndromy u vojáků byly vždy na okraji zkoumání, a proto si tady myslíme, že žádné nejsou,“ dodal.
Čeští vojáci ze zahraničních misí trpí posttraumatickými syndromy