České Švýcarsko dva roky po požáru na záběrech ze země i z dronu: Rodí se nejmladší přirozený les v Česku

Stojíme na návrší mezi Pravčickým dolem a známou Pravčickou bránou, odkud je na symbol národního parku dobrý výhled. Ještě před požárem tomu tak ale nebylo, skalní útvar se ztrácel za vysokými stromy, především smrkovou monokulturou. Ta trpěla kůrovcem a suchem, až definitivně podlehla velkému požáru, který zde vypukl 24. července roku 2022.

„Před dvěma lety bychom tu stáli ve zcela zčernalém území se spoustou shořelého dřeva, ten povrch by byl kompletně černý, nebyla by tu vidět prakticky žádná vegetace,“ říká mluvčí správy parku Tomáš Salov, který je naším dnešním průvodcem. „Teď vidíme, jak se celá ta lokalita proměnila, vidíme kolem sebe velké množství náletových pionýrských dřevin,“ ukazuje nám.

Dominuje jim zejména bříza, která zaplavila téměř veškerou volnou plochu a někde už dosahuje už metr a půl vysoko.

„Bříza je do jisté míry specialista na takového lokality. Je velmi odolná, schopná vydržet extrémní podmínky, transportuje živiny z hlubších vrstev půdy k povrchu, a když povyroste, vytvoří základní zastínění půdního krytu a vytvoří podmínky pro to, aby se tady potom ujímaly i další dřeviny pozdějšího lesa,“ vysvětluje Salov.

Jen kousek od místa, kde stojíme, se na malé ploše jako ukázkový příklad formuje celé spektrum budícího se lesa – kromě břízky tu mezi trávou a bylinami vyrůstá topol osika, vedle se má k životu maličká borovice i smrček.

V místech, kde byly porosty „bližší přírodě“, se ohnivá zkáza projevila méně, plochy klubajících se mladých dřevin se tak střídají s původními ostrovy bučin, doubrav či borovic.

„Ta obnovující síla přírody je fascinující. Takovou míru zalesnění by člověk lidskou silou nebyl schopen zrealizovat,“ je přesvědčen mluvčí. „Dovolím si tvrdit, že dnes tedy stojíme obklopeni nejmladším přirozeně vzniklým lesním porostem v Česku,“ říká.

Jak budou zasažené lokality vypadat za deset či více let, si tu umí dobře přestavit - mohou srovnávat například s oblastí na Jetřichovicku, kde v roce 2006 hořelo téměř dvacet hektarů. Dnes tam roste pestrý smíšený les s přirozenou skladbou porostu. Takový očekávají i zde.

Většinu ohořelých pahýlů kmenů nechává správa parku na místě. „Jako první argument, proč to dřevo neuklízet, je, že bychom tu plochu rozjezdili technikou, a tím pádem bychom zničili to zmlazení, to je nežádoucí. Za druhé, odumřelé dřevo má funkci živin pro nový les. A dokud tento proces rozpadu není dokončen, odumřelé kmeny poskytují na ploše alespoň základní zastínění,“ vyjmenovává náš průvodce.

„Jde vidět, že příroda zná oheň po statisíce let a umí se s takovou situací velmi dobře vypořádat. Mnohem hůře se vypořádává se situacemi, které způsobil člověk, například tím, že na některých místech intenzivně těžil a pohyboval se tam s technikou, tam je obnova lesa pomalejší,“ vysvětluje Salov.

Celkem úspěšně se podle něj se situací vyrovnala i zvířata. Do spálených ploch se vrátili velmi brzy po požáru například jeleni nebo srnci a park má doklady i o pohybu šelem, jako je vlk.

„U obojživelníků jsme meziročně zaznamenali malý úbytek na populaci asi o dvacet procent,“ vypočítává mluvčí. Nechybějí tu podle něj ani plazi - užovky a zmije, či ptáci, například skřivan lesní.

První lidští návštěvníci se do parku začali vracet dva měsíce po uhašení ohně. „Ta návštěvnost v současnosti není tak intenzivní, jako byla v extrémních letech 2018 a 2019, ale stále je možné říci, že se nacházíme ve velmi navštěvované lokalitě,“ shrnuje mluvčí.

Do bývalých kolejí se vrací turistický ruch také v nejvíce zasaženém Hřensku. „Když jsou slunečné dny a zejména o víkendech praská Hřensko ve švech,“ komentovala nedávno pro Novinky starostka obce Kateřina Horáková (nez.).

Na výlet se sem po pěti letech, kdy tu byla naposledy, vydala s manželem třeba paní Jana z Mělníka. „Je to velká změna, všechno bylo zarostlé stromy, Pravčická brána vůbec nebyla vidět. Ve srovnání s letošním rokem je to katastrofa. Ale myslím, že se s tím příroda popere a všechno to zvládne,“ věří turistka, která vyrážela na výšlap z Mezní Louky.

To skupinka ze slovenské Trnavy se do národního parku přijela podívat poprvé, trávili zde více dní a o požáru toho příliš nevěděli. „Byli jsme velmi překvapení, jak velké území bylo zasaženo. Na jedné straně jsou tu pěkné výhledy, na druhé straně trochu smutné, ale zase ten les se obnovuje, takže jsme z toho měli pěkný zážitek,“ hodnotí Lucia s Dominikem.

Největším magnetem pro turisty stále zůstává Sokolí hnízdo neboli Pravčická brána, dostanou se k ní z Hřenska a z Mezní Louky. Stále však zůstávají oblasti, kam není vstup z bezpečnostních důvodů, především kvůli riziku padání stromů, povolen.

„Pro návštěvníky oblasti Hřenska zůstává stále uzavřena Edmundova soutěska a Gabrielina stezka, to jsou dvě cesty, které bývaly velmi oblíbené, s jejich obnovou se počítá v horizontu několika let,“ informuje Salov.

Pro příchozí nově platí tzv. návštěvnický semafor. „Reguluje návštěvnické možnosti v závislosti na tom, jaká je vydaná výstraha před požárním rizikem. Když je zvýšené požární nebezpečí, tak návštěvníci nesmějí do lesů v noci mezi 22. až 6. hodinou ranní. A když je hodně vysoká výstraha před požárním nebezpečím, tak kromě tohoto opatření se smějí návštěvníci pohybovat jen a pouze po značených turistických trasách,“ vysvětluje mluvčí.

Zabránit opakování velkého požáru mají nové zdroje a zásobníky na vodu k rychlému hašení, které v krajině přibyly. Terénní personál je vybavený hasebními pomůckami, aby mohl hned reagovat, správa pořídila také dron s termokamerou a navýšila počet strážců kontrolujících dodržování pravidel. „Požární prevence se stala jednou z priorit správy národního parku po požáru,“ potvrzuje Salov.

„Bohužel se i nadále setkáváme s ojedinělými případy, že lidé v parku například odpalují zábavní pyrotechniku nebo si v něm rozdělají oheň. Snažíme se to postihovat, co nejpřísněji to jde. V loňském roce například jeden takový incident skončil až osmdesátitisícovou pokutou,“ připomíná.