České špióny nikdo nekoordinuje. Kdo na to doplatí příště?

V dnešní realitě, kdy řada států bojuje s reálnou hrozbou teroristických útoků, však může být neochota vzájemně sdílet informace fatální.

Podle někdejšího šéfa civilní rozvědky (ÚZSI) Karla Randáka chybějící koordinace a účinná kontrola není chybou samotných služeb, ale politické reprezentace. „Ta o tom sice již téměř 25 let mluví, ale nikdy nebyla schopná nebo ochotná tuto věc dotáhnout,“ řekl Právu Randák.

Se svým předchůdcem ve funkci, pozdějším ministrem vnitra a nyní senátorem za ČSSD Františkem Bublanem se shoduje, že následováníhodný model funguje ve Velké Británii.

Tamní tajné služby koordinuje speciální skupina analytiků, kteří dohlížejí na to, aby spolu jednotlivé složky systému spolupracovaly ve prospěch státu a jeho zájmů. A to i přesto, že i tam existuje řevnivost jednotlivých tajných služeb.

„V Británii mají vládní výbor, který je příjemcem informací a také koordinuje činnost. To je prostor, kde si služby mohou říkat důležité informace a může se hledat řešení,“ říká Bublan.

„U nás byla zhruba před deseti lety zřízena funkce koordinátora tajných služeb na úřadu vlády, ale tento koordinátor neměl žádné pravomoci. Bez toho, aby mohl do tzv. živých věcí a aby mohl jednotlivé šéfy služeb úkolovat, nelze nic efektivně koordinovat a kontrolovat,“ uvedl Randák.

Podle něj by při účinné koordinaci bylo ztížené také zneužívání tajných služeb. „Bylo by jasné, co která služba dělá nebo nedělá, a takové zneužití, jako tomu bylo např. v kauze Nagyová, by zkrátka nebylo možné,“ doplnil.

Zdůraznil, že snaha o koordinaci a kontrolu bez patřičných oprávnění udělovat pokyny by zůstala bezzubá. „Ukazuje se, že systém založený na dobrovolnosti se neosvědčuje,“ podotkl bývalý šéf rozvědčíků, který ve funkci skončil za vlády premiéra Mirka Topolánka (ODS).

Podle Randáka přitom nejde jen o vztahy mezi jednotlivými tajnými službami, ale také např. mezi kontrarozvědkou a policií: „Nevím o tom, že by tajná služba poskytovala policii pravidelně informace použitelné pro její práci.“

Právě výměna informací je přitom v tomto směru klíčová. Např. v aktuální kauze kolem únosu pětice Čechů v Libanonu se čeští vojenští zpravodajci podle Randáka zřejmě vysláním svého důstojníka dostali do léčky kvůli tomu, že neměli relevantní poznatky od svých partnerů z civilní rozvědky.

„Pokud ty informace měla a nepředala je, tak je to samozřejmě její selhání a bylo by potřeba vyšetřit, zda šlo v takovém případě o nedbalost, nebo o úmysl,“ poznamenal Randák.

Ministr vnitra za ČSSD Milan Chovanec, pod nějž civilní rozvědka, tedy Úřad pro zahraniční styky a informace spadá, nechtěl kauzu komentovat s tím, že je předmětem šetření policejního protimafiánského útvaru.

„Se závěry počkejme, až policie dokončí svou práci. Zároveň ale platí, že vždy je co zlepšovat, koordinaci služeb z toho nevyjímaje,“ uvedl pro Právo Chovanec. V celém případu únosu pětice Čechů zůstává nezodpovězena celá řada otázek. Na mnoho z nich se však veřejnost zřejmě odpovědi nedočká.

Stát si ale musí vyjasnit, kdo vlastně udělal chybu. Zda Vojenské zpravodajství, které v nepřehledné situaci vyslalo do Libanonu svého zpravodajce Martina Psíka, nebo civilní rozvědka, která prý už loni v létě věděla, že Libanon má eminentní zájem o svého údajného agenta Alího Fajáda, a vojenské rozvědce o tom neřekla.

Zástupci ÚZSI ale podle informací Práva tvrdí, že vůbec netušili o tom, že Vojenské zpravodajství posílá do Libanonu svého člověka, jinak by ho prý varovali. Ředitel ÚZSI Jiří Šašek dokonce ve středu vůbec poprvé vydal tiskové prohlášení, ve kterém své lidi hájí. V něm se distancuje od údajně lživých informací, které média zveřejňují.

„Tyto informace mají jednoznačný cíl, a to poškodit dobré jméno české civilní rozvědky se snahou destabilizovat můj tým odborníků, který dlouhodobě odvádí naprosto profesionální práci,“ napsal Šašek.

„Zdůrazňuji, že vždy platí, že příslušníci úřadu se v každém případě snaží vynaložit veškeré své úsilí při pomoci s návratem všech českých občanů, kteří se ocitnou v mimořádně tíživé životní situaci v zahraničí,“ dodal s tím, že nehodlá veřejně diskutovat o detailech práce ÚZSI.

Také by se mělo vyjasnit, kdo vlastně na naše špióny nastražil past a sliboval jim, že v Libanonu seženou informace o jiném Čechovi uneseném v Libyi. Jestli to byl přímo někdo z libanonské tajné služby, jak sdělil Právu zdroj z bezpečnostních složek, nebo Fajádův český právník Jan Švarc.

Ten se mohl do zpravodajské hry zaplést zcela nevědomě. Do Libanonu odjel také a patřil spolu s tlumočníkem a dvěma jindřichohradeckými novináři mezi unesené.

Vyřešit by se mělo i podezření, že cestu do Libanonu organizoval z vazby přímo Fajád a někomu z tajné služby dal peníze za to, že cesta jeho právníka bude mít oficiální krytí.