České děti tráví venku průměrně dvě hodiny a čtyři minuty

„Abychom se mohli posouvat při tvorbě školních zahrad, potřebujeme znát aktuální trendy, jak děti tráví volný čas,“ vysvětlil jeho smysl ředitel nadace Luboš Veselý. Šetření, jehož se účastnilo 1508 dětí mezi sedmi a patnácti lety a 1508 rodičů, navázalo na první z roku 2015.

Český školák tráví venku v průměru dvě hodiny a čtyři minuty za den, ukázal aktuální výzkum. Což je obdobné jako před devíti lety. Mezi rodiči převládá názor, že je to spíš málo. Jenže ze strachu svoje ratolesti ven samotné příliš nepouštějí, což platí především pro obyvatele měst. Rodiče pak o víkendech dohánějí, co přes týden nestihli, svým potomkům se věnují daleko víc, než se jim samým věnovali jejich rodiče.

Venku nejčastěji pobývají předškoláci. „S rostoucím věkem děti tráví více času v kroužcích, sledováním filmů, hraním počítačových her. U starších dětí, mezi 13 a 15 lety, kroužky ubývají, téměř polovina z nich nenavštěvuje žádný,“ uvedla Klára Zajíčková z výzkumné agentury STEM, jež šetření provedla.

Podle činností, kterým se věnují, a podle míst, na nichž se venku nejčastěji pohybují, identifikovali výzkumníci pět základních skupin. Zjistili, že necelá desetina hraje hlavně hry, častěji se jedná o starší chlapce, kteří o pobyt venku příliš nestojí. 13 procent tvoří děti, které toho dělají hodně doma, například pomáhají v domácnosti, připravují se do školy, sledují sociální sítě.

Jen tak ven jde devět procent. To se týká především mladších dětí, které si užívají hlavně na zahradě nebo na hřišti a pobyt venku berou jako přirozenou součást dne. „Nejoblíbenější u nich je pobyt na hřišti, jízda na odrážedle, hraní na pískovišti. Následují hry s vodou, na schovávanou, s křídami, to zejména u dívek, hoši preferují míčové hry,“ přiblížila další výsledky výzkumnice Jitka Uhrová.

„Průzkum ukázal, že hřiště hrají hlavní roli u mladších školáků, pro starší už tak důležitá nejsou. Zjištění je v souladu s mou zkušeností, protože stále narážím na to, že většina dětských hřišť v ČR je pro děti do devíti let,“ konstatovala Mirjana Petrik, architektka, zakladatelka a předsedkyně spolku Město přátelské k dětem.

Míní, že zjištění, že hřiště pro starší žáky už nejsou tak důležitá a tato věková skupina raději tráví volný čas v parku a na ulici, se může stát důležitým argumentem pro to, aby celý veřejný prostor začal být plánován a navrhován s ohledem na potřeby dětských uživatelů.

Deset procent pak tvoří ti, kterým hodně volného času zabírají sportovní nebo jiné kroužky a o víkendech vyrážejí do přírody. 61 procent zahrnuje děti, jež pobývají často v družině, věnují se škole a sociálním sítím nebo jsou často venku, hlavně na hřišti a při sportu.

Většina rodičů podporuje výuku venku ve školních zahradách. Mezi benefity, které v tom spatřují pedagogové, patří rozvoj přátelství, jemné motoriky, zvýšení fyzické zdatnosti. Přitom třetina dětí tak ale nestráví žádný čas. Podle pedagogů je hlavní překážkou nedostatečná motivace vyučujících.

„Mám radost, že výzkum vyvrátil častý názor, se kterým se ve školách setkávám, a sice, že navýšení času pro venkovní výuku brání postoje rodičů. Je vidět, že naopak 71 procent rodičů školáků větší využití výuky venku mimo třídy podporuje. Také souvislost mezi pobytem venku a lepšími vztahy a odolnější psychikou dětí není možné zpochybňovat,“ reagovala Jana Neumajerová, architektka a lektorka z Unie rodičů.

Náměstek ústředního školního inspektora Karel Kovář považuje výsledy šetření za impulz k diskuzi nad významem venkovní výuky a budování vhodných podmínek. Hřiště a zahrady musejí podle něj být součástí školních areálů, považuje je za velmi důležitý prvek pro setkávání.