České děti se netěší do školy. Pomůže manuál inspektorů

„Prvňáčci už týden nosí aktovku na zádech, ale ve vyšších ročnících se žáci těší do školy už jen kvůli spolužákům. Na výuku se s přibývajícím věkem těší žáků čím dál méně,“ řekl Právu a Novinkám ústřední školní inspektor Tomáš Zatloukal.

Podle průzkumů se těší na spolužáky 80 procent páťáků a tři pětiny deváťáků. S tezí „těším se na to, co se budu učit“ souhlasila už jen třetina páťáků a desetina deváťáků.

Na 27 procent patnáctiletých míní, že do školy nepatří, což ČR v mezinárodním srovnání PISA řadí na chvost zemí OECD.

Inspekce zmapovala, jaké společné znaky vykazují žáci, kteří se do školy těší. Významný vliv má například to, že se žáci mohou bez obav učitele ptát, když něčemu nerozumí nebo se chtějí poradit.

„Pokud se netěší, hodně to souvisí s tím, že mají pocit, že na to nemají buňky,“ uvedl Zatloukal. Další faktory představuje to, zda mají žáci dostatek času na plnění úkolů, zájem učitele, spolupráce mezi žáky, zapojování reálných příkladů ze života do probírané látky, prožití úspěchu, sebereflexe apod.

Inspektoři ve svém materiálu ale také nabádají, jak situaci zlepšovat, a předkládají vzorové příklady z praxe.

„Souvisí to se vzdělávacím prostředím, jaká je komunikace mezi učiteli, žáky, jaká je podoba výuky, abychom žáky motivovali k učení, jakou jim poskytujeme zpětnou vazbu, aby to byl pro ně impuls, že se tomu budou věnovat, než že by to znamenalo frustraci,“ uvedl Zatloukal.

Podle ředitelky ZŠ Bystřice Jany Servusové z Učitelské platformy manuál mnohým školám pomůže. Nejen těm, které si nevědí rady, ale i těm, které už se touto cestou daly, ale narážely.

„Alfa a omega je pocit pohody neboli well-being žáků a učitelů. Jedno bez druhého neexistuje. Žádný učitel nejde do školy, aby bylo žákům špatně. Mnoho škol ale čelí tlakům rodičů, přijímacích zkoušek, tlakům na výkon, které nás vedou k tomu, že máme děti naučit se trochu stresovat, pracovat na čas a maximální výkon,“ popsala Novinkám.

I bez toho je podle ní „učitelství nesmírně náročné povolání i v nejlaborantnějších podmínkách“, protože je to práce s 25 až 30 osobnostmi z různých zázemí.

„Do toho zjišťujeme, jak se na nás dívá společnost, jak pan ministr. A učitel na křižovatce těchto tlaků má pocit pohody také jen velice malý,“ vylíčila.

A právě dokument inspekce je nástrojem, který dá školám sílu se bránit. „Formuluje státní zakázku vůči školám. Lze ho použít jako argument vůči nespokojeným rodičům nebo konzervativním politikům v obcích či krajích, které jsou zřizovateli škol. Dosud jsme se horko těžko bránili proti nařčením, že si děti u nás jen hrají a že z toho děláme cochcárnu. Ale tohle bude inspekce ve školách kontrolovat,“ vysvětlila.