České děti rády sportují. Přesto je trápí nedostatek pohybu

Děti v Česku sportují relativně rády. Nějakému sportu se věnuje přes 80 procent z nich. Přibližně polovina dětí pak navštěvuje sportovní kroužek. Školáci se nejčastěji věnují fotbalu, plavání nebo florbalu. U mladších se navíc podle častých průzkumů tělocvik řadí mezi nejoblíbenější předměty ve škole.

Přesto čím dál tím více dětí se u nás potýká s obezitou. V současnosti přesné statistiky neexistují, až do roku 2001 probíhalo každých deset let plošné šetření věnující se zdravotní kondici dětí, které v následujícím desetiletí už nepokračovalo.

Nejrůznější menší šetření však odhadují, že kolem čtvrtiny všech českých dětí trápí nadváha. Podle studie, kterou si před třemi lety nechala udělat největší česká pojišťovna VZP, se tento poměr může pohybovat i kolem 30 procent.

Tato čísla potvrzují i lékaři z Fakultní nemocnice v Motole. Podle tamějšího obezitologa Zlatana Marinova je v Česku kolem 150 tisíc dětí s obezitou, monstrózní obezitou pak trpí až 30 tisíc z nich, což činí čtyři procenta z celé dětské populace.

Problémem u obezity je podle něj to, že kvůli následkům pro tělo se po určité době stává prakticky nevyléčitelným onemocněním. U dětí pak může vyvolat i dřívější nástup puberty a zanechat následky, se kterými se budou potýkat po celý život.

Co se týče nadváhy, stav u dětí kopíruje trend dospělých. Podle mezinárodního srovnání, které v únoru zveřejnil Český statistický úřad, totiž Češi celkově patří mezi nejtlustší národy v Evropě. V dětství se přitom formuje spousta návyků, které člověka ovlivňují do konce života, a vztah ke sportu patří k jedním z nich.

V zahraničí k problematice přistupují různě. Například na Islandu děti už od tří let povinně začínají s gymnastikou. V Norsku je pak členem nějakého sportovního klubu 93 procent dětí a v Rakousku je tělocvik pro školáky povinný každý den.

V českém prostředí se nejčastěji skloňuje snaha o zavedení třetí hodiny tělocviku. Mnoho odborníků i tělocvikářů přitom varuje, že problém netkví ani tak v počtu školních hodin a v počtu kroužků, které dítě navštěvuje, ale v tom, jak se v nich využije čas. Děti totiž potřebují pravidelný aktivní pohyb a ten hodiny tělocviku ani sportovní kroužky nezajistí.

Podle doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO) by měly mít děti mezi 5. a 16. rokem života více než 60 minut aktivního pohybu denně. Toho zdaleka nedosahuje ani polovina dětí. Navíc platí, že s postupujícím věkem tento počet klesá.

Střední až intenzivní pohybové aktivitě se podle mezinárodní studie, kterou pro WHO v Česku pravidelně realizuje Univerzita Palackého, věnuje více než hodinu denně 26 procent jedenáctiletých, u patnáctiletých toto číslo klesá na pouhých 17 procent.

Naopak roste počet těch, kteří tráví hodiny denně sledováním televize. Zatímco u jedenáctiletých chlapců a dívek se číslo pohybuje kolem 55 procent, s postupem let roste. Až dvě třetiny patnáctiletých tráví dvě a více hodin u televizní obrazovky.

Na rozdíl od generace svých rodičů a prarodičů dnešní děti už tolik netráví volný čas různými aktivitami venku a spíš jej doma prosedí u počítače nebo televize. O to víc je důležitá role rodiny, která děti k pohybu vede. „Spontánní pohyb už dnes v podstatě neexistuje. Buď s dětmi sportuje rodič, nebo děti docházejí do sportovních klubů,“ tvrdí Jan Březina ze společnosti SportAnalytik, která testuje sportovní předpoklady dětí.

Vliv rodiny nejnověji potvrdily i výsledky studie, kterou si nechal vypracovat Český olympijský výbor ve spolupráci se Sazkou. Ta se snaží zdatnost českých dětí zlepšit projektem nazvaným Sazka Olympijský víceboj, do kterého se mohou zapojit školy z celé republiky. Skrze něj zkoumala zdatnost více než 96 tisíc českých dětí ve věku 5 až 16 let.

Smutným faktorem je finanční situace rodiny, nižší zdatnost totiž vykazují ty děti, které se subjektivně cítí chudší. Potvrzuje to i srovnání v rámci krajů, kdy si ve fyzické zdatnosti vedly nejlépe děti z krajů majících vyšší hrubý domácí produkt a vyšší poměr vysokoškolsky vzdělaného obyvatelstva.

„V prvních letech, kdy se tvoří vztah ke sportu, je vliv rodiny nezastupitelný. Rodina vytváří zásadní vztah ke sportu. Dnes je situace, kdy rodina zajišťuje sportování dětí nejen finančně, ale i organizačně,“ uvedl k výsledkům Tomáš Perič z Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, který výsledky šetření analyzoval. Podle něj problém nastává, když to rodina, ať už organizačně, či finančně, zajistit nemůže.

Studie navíc nabourává zažitý stereotyp, že děti z menších měst a vesnic jsou zdatnější než ty ve městech. Nahrává tomu právě fakt, že aktivní pohyb dnes dětem zajišťuje buď rodina, nebo sportovní kluby a kroužky. Větší města pak nabízejí víc možností sportovního vyžití, zatímco v menších obcích jich ubývá.

V malých obcích tento fakt nejlépe dokresluje úbytek amatérských fotbalových klubů. Jen od roku 2015 jich podle Fotbalové asociace České republiky ubyly přes tři stovky. Starší generace fotbalistů odchází a z dětí je často nemá kdo nahradit.

Kvůli jiným zájmům děti fotbal neláká. Může za to částečně i fakt, že už je dlouho pryč generace fotbalistů, jako je Pavel Nedvěd, Jan Koller či Jaroslav Plašil, kteří to z těch nejmenších českých klubů dotáhli až na evropský vrchol, a dětem chybí nové vzory. Navíc pokud si to rodiče mohou dovolit, raději posílají děti za sportem do větších měst.

Pro nezájem se tak malé kluby potýkají jak s nedostatkem členů, tak s nedostatkem financí či kvalitních trenérů. Výsledkem je, že amatérský fotbal, který je často jedním z hlavních zdrojů společenského života na vesnici, skomírá. Pomoci tomu chce projekt Kopeme za fotbal, prostřednictvím kterého se snaží finančními příspěvky na hřiště a sportovní pomůcky v nejmenších obcích fotbal udržet.

Nejedná se však jen o problém fotbalu. Na vesnicích celkové uvadá vztah lidí k jejich okolí. Svou vlastní zkušenost přiblížila i bývalá sportovní střelkyně a vícenásobná olympijská medailistka Kateřina Emmons. „Já mám srovnání s městem i s vesnicí a k mému překvapení si v širším okolí všímám toho, že i když je tu příroda přímo za dveřmi, aktivních lidí tu moc není, kromě těch, kteří sem vyloženě jezdí z měst,“ uvedla.

Rodina tak hraje nezastupitelnou roli ve vztahu dítěte ke sportu a k pohybovým aktivitám. Právě ČOV se Sazkou se kromě Olympijského víceboje snaží zjednodušit pro rodiny přístup k sportovním aktivitám i skrze společný projekt s názvem Sport v okolí. Projekt, jehož tváří se stal také hokejista Jaromír Jágr, kromě tipů a rad, jak děti vést ke sportu, na svých stránkách nabízí i přehled více než 16 tisíc sportovních klubů po celé republice.