Článek
Doněcká oblast, kde působí Ihor, třicetiletý voják, je místem těžkých bojů. On sám byl dvakrát zraněn, jednou u Bachmutu, podruhé u Kurachove. Do války se zapojil před dvěma lety po svém návratu z Německa.
Patří k jednotce operátorů dronů z Časiv Jaru. V domě, odkud vyráží, žije pohromadě dvanáct vojáků. Polovina je na bojišti, po týdnu se střídají. Když neválčí, připravuje drony a programuje 3D tiskárny. Výčet jeho vyznamenání je fascinující. „Tu mi dal Zalužnyj,“ říká a ukazuje na medaili, kterou má pověšenou u postele.
Ničí techniku a zabíjí vojáky
Bývalý náčelník Generálního štábu Ukrajiny Valerij Zalužnyj Ihora vyznamenal za odvahu v boji a také za mimořádné výsledky. „Orků denně zlikviduji i třicet, včetně techniky. Před týdnem jsem sejmul dva tanky. Jeden granátem přímo do poklopu. Byl otevřený. Věž odlétla desítky metrů,“ říká klidným hlasem. Nesměje se, ale úspěchy ho těší.
„Ihor je náš nejlepší operátor. Orkové na ně vypisují vysoké odměny,“ říká další z vojáků, zhruba padesátiletý Taras. Orkové je hanlivé označení Rusů.
Příprava dronů a bomb
Taras na stole s pájkou v ruce chystá roznětky, ale i tištěné spoje. Denně musí připravit až desítky sebevražedných dronů. Ty ve válce převládají a operátoři, kteří jsou od bojiště vzdáleni stovky metrů, ale i několik kilometrů, je s naprostou jistotou vedou na cíl. A průzkumným dronem si obvykle zásahy natáčejí. Lítost necítí. „Už to nevnímám. Od prvního to je jen číslo. Ne člověk. Vypadá to jako drsná videohra, ale není. Je to náš boj o přežití. Nás i Ukrajiny,“ říká Ihor.
Z českých plechovek od piva se vyrábějí bomby pro ukrajinské drony
Drony nosí na zádech v batozích, které jich pojmou až patnáct. Granáty, výbušniny a střely RPG nosí druhý operátor. Kompletují je těsně před nasazením. Dron vysílají do boje pomocí ovladače, na očích mají brýle virtuální reality, kde z kamery vidí let, důležité údaje o baterii, rychlosti či výšce. Většinu techniky, kterou používají, získávají od dobrovolníků. Jsou i z Česka, kde je řada sbírek.
„Většina dronů je podobná. Liší se rozměrem, tedy i nosností. Drony z Česka odvádějí dobrou práci. Jsou spolehlivé, dobře postavené. Prakticky jen zapojíme baterii a můžeme letět. Někdy se k nám ale vozí šmejdy. Čínské drony bez úprav, špatně sestavené. To je pak spousta práce je zprovoznit,“ vysvětluje Taras.
Prostý život na dosah bojiště
Jejich život v dosahu bojiště je prostý. Vojáci si vaří, uklízejí, vždy má někdo službu. Na noc zatemňují okna. Zvuk velkých dronů, které jsou v noci slyšet a přelétávají nad jejich domem, už nevnímají. „Šáhid, určitě. Ten zvuk poznáš, je to velký dron, dělá hodně hluku, když letí. Udělá hodně paseky,“ vysvětluje zkušený padesátník. Ve válce je od května 2022 a sám přiznává, že je už unavený.
Poměrně malý dron unese granát RPG. Ten váží zhruba tři kilogramy.
Dům je plný dronů, 3D tiskáren, ale i výbušnin a granátů. V dohledu je vidět obrovský kráter. Ten způsobila bomba KAB-500. Půltunová nálož srovnala se zemí dům, který zasáhla. Podle vojáků to bylo místo, kde působila rozvědka. „Orkové používají ale i větší bomby. Mají deset i patnáct metráků. Zničí vše,“ zapojuje se do debaty třetí z vojáků, Jura.
O smrti se nemluví
Stále usměvavý padesátník žil nějakou dobu na Slovensku, před válkou jezdil s kamionem po Evropě. V jednotce působí jako logistik, zajišťuje zásobování, převáží materiál. A programuje 3D tiskárny, které jsou v provozu prakticky nonstop. „Ve válce se naučíš různým dovednostem. Já se naučil připravovat 3D tisk, přitom ještě před pár lety jsem byl rád, že zapnu počítač. Prostě musíš,“ vysvětluje.
Ukrajinci neptunem udeřili na ruský sklad průzkumných dronů a munice, zasáhli i chemičku
Mluvit o padlých nebo smrti je téměř tabu. Ztráty jsou značné a se smrtí se setkávají stále. „Nedávno u jednotek původem ze Záporoží někdo otrávil balenou vodu jedem na krysy. Zemřelo deset vojáků. Přímo v zákopech, nebylo jim pomoci a nešlo je stáhnout kvůli silnému ostřelování. To je realita války,“ říká Taras.
Mír si přejí všichni, ale nevěří v něj. O ztrátách území výměnou za klid zbraní nechce nikdo slyšet. „Stálo nás to hodně krve. Myslíš si, že se zastaví? Jen dostanou čas se nadechnout a jít dál,“ myslí si Jura. Ve válce přišel o syna, který žil v Pokrovsku. Zabila ho stejná půltunová bomba, která udělala nedaleký kráter. „V létě by dosáhl odvodového věku. Chtěl jít bojovat,“ vzpomíná na syna. Mobilizační věk je nyní na Ukrajině 25 let, uvažuje se o jeho snížení kvůli nedostatku vojáků.
