Česká republika dál patří mezi nejméně oblíbené cíle migrantů

„Nejvíce žádostí o mezinárodní ochranu v roce 2024 podali státní příslušníci Uzbekistánu (219). Dalšími v pořadí byli žadatelé z Ukrajiny (195), Vietnamu (186), Ruska (89) a Moldavska (87),“ popsal mluvčí ministerstva vnitra Ondřej Krátoška.

Celkový počet 1277 žádostí je zlomkem toho, co eviduje například sousední Německo. Tam požádalo o mezinárodní ochranu v roce 2024 od ledna do listopadu 236 tisíc osob, odhadem tak za celý rok hledalo azyl v této sousední zemi 258 tisíc lidí. Německo má osmkrát více obyvatel než Česko, migrantů usilujících o azyl však eviduje o více než dvěstěkrát víc. Sousední země je dlouhodobě nejoblíbenější zemí azylantů, v přepočtu na počet obyvatel pak patří v počtu žádostí o azyl mezi přední země také Kypr, Řecko a Rakousko.

Samotné české ministerstvo vnitra v dopise zaslaném do Bruselu uvedlo, že „Česko má obecně nízký počet žádostí o azyl. V roce 2023 patřilo mezi země s nejmenším počtem žádostí na hlavu“. Rezort to uvedl ve zprávě z konce minulého roku, kde popisuje přípravy České republiky na migrační pakt.

V Česku je sice momentálně 390 tisíc uprchlíků z Ukrajiny, ti však nemusejí žádat o azyl a využívají takzvanou dočasnou ochranu, která se musí každý rok prodlužovat.

Úspěšná je navíc v Česku jen část žádostí o azyl. „V předchozím roce bylo uděleno 60 azylů a 141 doplňkových ochran,“ dodal Krátoška s tím, že může jít také o vyřízené žádosti, které byly podány už v předchozích letech. Doplňková ochrana je určena pro lidi, kteří sice nesplní podmínky pro azyl, ale při navrácení domů by jim hrozilo nebezpečí vážné újmy.

Skromná jsou také tuzemská čísla návratů, byť ty dobrovolné mírně rostou. Týkají se cizinců, kteří ztratili právo v Česku legálně pobývat a ministerstvo vnitra pro ně zorganizovalo návrat do domovské země. Zatímco v roce 2021 se takových návratů uskutečnilo 361, předloni jich bylo 654 a loni už 748.

Jako problémové označuje ministerstvo vnitra návraty do Ruska, Nigérie nebo Indie. „U všech tří zemí jde o nepřiměřené průtahy v komunikaci k ověření totožnosti a vydání náhradního cestovního dokladu,“ popsal Krátoška. „Nejčastějšími zeměmi návratu jsou Moldavsko, Vietnam, Uzbekistán, Mongolsko a Gruzie,“ dodal mluvčí. Pokud nedojde k dobrovolnému návratu, organizuje policie nucené návraty. Statistiku návratů za předchozí rok cizinecká policie zatím nezveřejnila.

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová už v říjnu uvedla: „Do zemí původu se vrátí jen dvacet procent osob, které nemají právo zůstat v Unii a dostaly rozhodnutí, že se mají vrátit.“ Podle Krátošky je však například v České republice statistika zkreslená tím, že máme vnější unijní hranici jen na letištích. Pokud cizinec, o jehož návratu bylo rozhodnuto, sám odcestuje pozemní cestou, do oficiální statistiky navrátilců se nedostane.

S čísly migrantů by teoreticky mohl zahýbat migrační pakt, ten totiž řeší možné přerozdělování azylantů. Platit začne v polovině příštího roku a kromě jiného zavádí mechanismus povinné solidarity. Země nejvíce zasažené migrací budou moci požádat o solidaritu ostatní členské státy, aby si určitý počet uprchlíků mezi sebou přerozdělily. Bude však záležet na konkrétních zemích, zda uprchlíky samy přijmou, nebo pomohou například finančně či materiálem. Nutit k přijetí migrantů členské státy nikdo nemůže.

Ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) už dříve mluvil o tom, že Česko by mohlo mít z povinné solidarity výjimku, protože hostí velký počet uprchlíků z Ukrajiny. To však bude záležet vždy na posouzení všech členských států.