Článek
Nejvyšší soud rozhodnutí, v němž dovolání pošty nevyhověl, zveřejnil ve středu na úřední desce.
Pošta se proti nároku svého olomouckého řidiče bránila tvrzením, že pražští šoféři mají náročnější podmínky, jejich práce je více složitá a odpovědná. S tím ale firma neuspěla u Obvodního soudu pro Prahu 1, který nároku řidiče na doplacení rozdílu ve mzdě ve výši 113 tisíc korun vyhověl. Soud uvedl, že práce v Olomouci i Praze je srovnatelná a náročnost se zásadně neliší.
Protože pošta neuspěla s odvoláním u Městského soudu v Praze, zkusila ještě dosáhnout změny dovoláním k Nejvyššímu soudu. V něm uvedla, že má k dispozici mzdové výměry tří desítek dalších pražských řidičů, kteří měli naopak nižší příjem než olomoucký šofér, z čehož plyne, že i kdyby jezdil v Praze, nemusel by mít vyšší mzdu.
Pro vyšší mzdu musí být jasný důvod
Taková argumentace ale senát Nejvyššího soudu v čele s Jiřím Doležílkem nepřesvědčila. Soudci totiž připomněli, že hůře placení srovnatelní zaměstnanci nejsou pro posouzení případu důležití, naopak se pošta vůči takovým lidem zřejmě dopouští porušování rovného zacházení.
„Mzda může být s jednotlivým zaměstnancem stanovena či sjednána nad rámec rovného zacházení a v jeho prospěch jedině tehdy, je-li pro to věcný důvod představující ve srovnání s jinými zaměstnanci určitou konkurenční výhodu, popřípadě že by rozdílné zacházení bylo podstatným požadavkem nezbytným pro výkon práce,“ připomněli soudci.
Rozsudky nižších soudů tak Nejvyšší soud potvrdil. Poště zbývá teoretická možnost napadnout verdikt ještě stížností k Ústavnímu soudu. Odkladný účinek ale taková stížnost nemá, pošta tak zaplatit musí, pokud tak už neučinila.