Hlavní obsah

Česká mise v Afghánistánu: Jak zedníci zaslechnou střelbu, utečou domů

Právo, Oldřich Danda, Lógar

Dělat jednoduchou věc složitě je kdekoli na světě hloupost, v Afghánistánu ale občas nutnost. Své o tom vědí čeští vojáci, a hlavně civilní experti z rekonstrukčního týmu v provincii Lógar. Jan Mužík je stavební inženýr, v Lógaru má na starosti několik objektů. Mezi nimi i stavbu policejní stanice a pozorovatelny u vesnice Šark. Kdyby byl v Česku a chtěl se podívat, jak zedníci pokročili, sedl by do auta, jel by se podívat – a za hodinu by měl hotovo.

Foto: Oldřich Danda, Právo

Afghánský stavbyvedoucí ukazuje českému inženýrovi rozestavěnou stavbu.

Článek

V Afghánistánu to ale funguje jinak. Čtrnáct dní předem si čeští experti – je jich deset a starají se o zemědělské, stavební a vodohospodářské projekty – naplánují, co kde chtějí kontrolovat či zařídit. Pak požádají české vojáky o doprovod.

I krátký výjezd se může změnit v horor

Každý večer před výjezdem se sejdou vojáci s experty a podrobně se připraví na rizikovou cestu. Bylo tomu tak i tento čtvrtek. Nejdříve jsme vyslechli od zpravodajského důstojníka, jaké nebezpečné události a incidenty se v nedávné době odehrály v okolí trasy, jíž pojedeme. Poté velitel akce přiblížil podrobně průběh transferu a rozdal úkoly: kdo bude mít jaké zbraně, kdo bude fotit, kdo připraví jídlo a pití na tři dny. V Afghánistánu se totiž i krátký výlet může rychle změnit v noční můru. Jak Právu popsali vojáci, kteří kvůli zapadlému autu museli přenocovat u silnice, není to nic příjemného. „Oči jsme měli vykoukané, bolelo nás za krkem, jak jsme celou noc hlídkovali s přístrojem nočního vidění na hlavě.“

Nám se naštěstí nic podobného nestalo. Ale v zemi zmítané konfliktem není opatrnosti nikdy dost. „Je to pár dní, co se kousek od Šarku dostali Američané pod palbu. Tam, kam jedete vy, je to bezpečnější. Nic ale nepodceňujte, aby vše proběhlo, jak jsme naplánovali. Přeju všem úspěch,“ povzbudil vojáky podplukovník Jan Zezula.

Kolona obrněnců má volný průjezd

Ráno jsme nasedli v neodmyslitelných neprůstřelných helmách i vestách do sedmi obrněných vozů Dingo a Iveco a vyrazili po silnici zvané Dallas na dvacet kilometrů vzdálenou cestu. Proběhla bez problémů. Mohutná kolona obrněnců budí respekt, protijedoucí Afghánci raději zastavují u krajnice. Stavěli jsme jen, když vojáci museli prozkoumat úsek bez asfaltu, mohl tu číhat největší zabiják koaličních vojáků – nástražný výbušný systém.

Na stavbě už čekal afghánský stavbyvedoucí. Vysloužil si pochvalu a několik rad. „Kdyby začalo mrznout, nesmíte betonovat, jinak se bude beton drolit,“ opakuje trpělivě Mužík afghánskému tlumočníkovi do jazyka paštú. Hrubá stavba stanice i pozorovatelny má být do zimy hotová. Ale jako vše v Afghánistánu jde realizace hůř než plán. „Občas se tu střílí, a jak zedníci zaslechnou palbu, utečou mi domů,“ zdůvodňuje pomalejší postup stavbyvedoucí. Ale moc se hájit nemusel, podle Mužíka patří mezi ty lepší stavební firmy. „Jiní by toho dávno nechali.“

Kromě policejních stanic stavějí Češi knihovnu, dílnu na výrobu hedvábí, jezy na řekách – i márnici. Podle místních zlepšují obraz západních zemí, které do Afghánistánu poslaly své vojáky.

Související témata:

Výběr článků

Načítám