Článek
Univerzitní profesor z Prahy, divadelní technik z Liberce, stavař ze Středních Čech, bioložka z Liberecka. Ti všichni tady našli útočiště a všichni měli jediné přání, vlastní zahrádku, za kterou nezaplatí statisíce.
Nejstarším českým zahrádkářem v kolonii je Zdeněk Úlehla z Liberce. Záhonky tady okopává přes sedm let, kdy ho na zahradu přivedla jeho tehdejší přítelkyně. Později se rozešli, ona se odstěhovala pryč z města a zahradu mu nabídla. Čtyři roky je tak už jen jeho.
Kolonie v Žitavě je obsazená. Jsou tady Němci, Češi, Poláci i Ukrajinci.
„Už před deseti patnácti lety jsem chtěl v Čechách zahrádku, všechno ale bylo plné a do kolonií nebylo možné se dostat, pokud zájemce nezaplatil tučné odstupné anebo si nevzal zahrádku do pronájmu za 2–5 tisíc korun měsíčně,“ popsal Úlehla s tím, že pro něj jako člověka zaměstnaného v kultuře to bylo finančně nedosažitelné.
A situace se nezměnila, jen ceny povyrostly. Zahrádku s chatkou v kolonii lze koupit zhruba za cenu od 600 tisíc až do jednoho a půl milionu i víc, podle toho, kde stojí. Navíc v Česku je zavedené, že pokud opouštíte zahrádku v kolonii, kterou má spolek zahrádkářů, žádáte po novém příchozím odstupné i několik stovek tisíc korun.
Nadšenec si v kolonii zahrádek na Karlovarsku vybudoval mezi záhony úzkokolejnou železnici
A v tom je ten zásadní rozdíl. V Německu jsou totiž za každého zahrádkáře, který se bude o zahrádku v kolonii starat, rádi a nesnaží se na něm vydělat. Žádné odstupné jako nový příchozí původnímu zahrádkáři neplatíte a ani za zahrádku v kolonii není potřeba vysázet na stůl statisíce.
„Nově příchozí platí vratnou kauci jako nový člen spolku asi padesát až sto euro, ale třeba nám to odpustili, protože zahrada byla ve špatném stavu. Jinak se žádné poplatky neplatí, pouze vodné, stočné a elektřina, a to se člověk vejde v pohodě do tří tisíc korun za rok,“ popisuje další česká zahrádkářka Lucie Zemanová.
Potřeba je ještě dodržet pár pravidel, jako třeba, že třetina zahrádky musí být „liebe garden“, tedy zaplněna záhonky se zeleninou nebo květinami a na pozemku musíte mít maximálně tři užitkové stromy, to aby sousedům nepadaly plody nebo listy za plot.
„To má ještě další výhodu, a sice, že takové zahrádky mají slevu na daních a opravdu chodí zástupci finančního úřadu dodržování pravidel kontrolovat. Ale tady to nikdo neporušuje, naopak si všichni pomáhají a starají se i o společné cestičky nebo další plochy. Nic se vám neztratí, všichni se spolu baví. Prostě Němci nemají zapotřebí vymlátit z toho všechno,“ míní česká zahrádkářka.
Za plotem mají Lucie a její muž z jedné strany Čechy, kteří jezdí hlavně na víkendy, z druhé strany starší Němce z Žitavy, kteří tu tráví většinu času. Její kamarád Zdeněk nahlíží do zahrad starším německým dámám a ukrajinské rodině, která sem dojíždí z Liberce.
„Chtěli jsme zahradu, jako jsme to měli doma. Sestra objevila zahrádku v Žitavě, která nebyla tak drahá jako v Česku, a teď sem jezdíme všichni,“ řekl ukrajinský soused Jirka, který na zahradě s dědou a svými dětmi tráví prázdninový čas.
O kus dál mají oplocené a kvetoucí zahrádky i další Češi a některé obsadili také Poláci. Ještě před pár lety bylo snadné sehnat volnou parcelu, teď už je o ty uvolněné skoro rvačka.