Článek
Jako nejlepší variantu pro ohrožené děti označilo ústavy jen osm procent lidí. Respondenti se zároveň domnívají, že pro dítě bez rodiny je nejlepší východisko adopce či příbuzenská péče, pěstounům příliš nevěří. V kojeneckých ústavech dnes pobývá zhruba tisíc dětí.
„Devět z deseti oslovených si uvědomuje, že ústavní péče má vliv na psychický vývoj dítěte. Teď je řada na politicích, aby v zájmu dětí učinili kroky, ke kterým se v minulosti zavázali, a zajistili, aby se nejmenší děti do ústavu neumisťovaly,“ komentovala výsledky Věduna Bubleová, předsedkyně Asociace Dítě a Rodina, která spadá pod nadaci Sirius.
Ohledně kojeneckých ústavů se už léta vedou spory. Česko je jednou z posledních zemí EU, ve které ještě přežívají. V některých krajích, například ve Zlínském, už nejsou. Vláda Bohuslava Sobotky se zavázala, že bude dětskou ústavní péči postupně omezovat, ale na transformaci péče o ohrožené děti a její sjednocení pod jeden resort se neshodla.
Teď je řada na politicích, aby jednali v zájmu dětí
Současná ministryně práce a sociálních věcí Jaroslava Němcová (ANO) se před časem vyjádřila, že z kojeňáků by se postupně mohla stávat dětská centra podobná klokánkům. Proti rušení kojeneckých ústavů ale ostře vystupují politici například z KSČM.
Na neblahý vliv kojeneckých ústavů na dětskou psychiku přitom soustavně upozorňují odborníci. Podle nich si malé děti z ústavu odnášejí například poruchu citové vazby a navázání se k dospělým.
Průzkum ukázal, že ve vztahu ke kojeneckým ústavům panují ve veřejnosti mýty. Lidé si třeba myslí, že děti umisťují do kojeneckých ústavů soudy. Respondenti v průměru odhadovali, že víc dětí (54 %) putuje do ústavu z rozhodnutí soudu než na žádost rodičů. Poměr je přitom jiný: 81 procent dětí dají do kojeneckého ústavu samotní rodiče, o 19 procentech rozhodne soud.
Radši adopce než pěstouny
Opuštěné děti by měly být podle veřejnosti umisťovány především do adopce, pro kterou se vyslovilo 41 procent oslovených. Třetina (33 %) respondentů si myslí, že dětem by bylo nejlépe u příbuzných. Pouhých osm procent se vyslovilo pro ústavy.
Lidé nepovažují za úplně optimální, že dítě na čas k někomu přilne a pak musí jít dál
Rezervovaný postoj měli respondenti k pěstounské péči. Třináct procent se vyslovilo pro dlouhodobé pěstouny, zato jen čtyři lidi ze sta by opuštěné dítě svěřili přechodným pěstounům, kteří mohou mít ze zákona děti v péči maximálně jeden rok, dítě musí jít poté k dlouhodobým pěstounům či do adopce.
Podle Anny Krbcové z Asociace Dítě a rodina bere česká veřejnost přechodné pěstouny jako dočasné řešení. „Ukazuje se, že přechodná pěstounská péče není pro lidi ideálním řešením, stejně jako kojenecký ústav. Lidé nepovažují za úplně optimální, že dítě na čas k někomu přilne a pak musí jít dál,“ řekla Právu.
Zdeněk Soudný, ředitel organizace Dobrá rodina, která se zabývá náhradní rodinnou péčí, Právu řekl, že veřejnost má o pěstounech často nerealistické představy.
„Ve skutečnosti je odměna nižší a náročnost péče daleko vyšší, než si většina lidí myslí. Většina lidí neví, jak jsou pěstouni kontrolováni, co musejí splňovat, že se povinně průběžně vzdělávají nebo že úzce spolupracují s lékaři a odborníky,“ řekl Právu.
„Negativní obraz pěstounství přiživuje také medializace a zobecňování případů selhání, ve skutečnosti minimálně se objevujících. Na tom se bohužel podílí i řada politiků,“ dodal.