Češi syslí ve velkém léky. Prošlé se pak musejí ničit

Zvlášť se to podle nich týká léků plně hrazených či s minimálním doplatkem. Na takový případ upozornila jedna z lékárnic na Twitteru, která zveřejnila několik fotografií. Na jedné byly krabice léku, který zabraňuje srážlivosti krve a často se užívá jako prevence proti mrtvici.

„Léčba vrácená k likvidaci, tři bedny od jedné pacientky. Bylo to bez doplatku, tak syslila. Stačilo by to pro půlku domova důchodců, takto to skončí ve spalovně, cca za 50 tisíc. Ale hlavně že pro pacientku byly ‚zadarmo‘,“ napsala k tomu lékárnice.

Na další fotografii byly zřetelně vidět odhadem stovky balení různých léků, především analgetik, přípravků proti bolesti.

Takovou praxi potvrdila i Česká lékárnická komora, která před hromaděním léčiv doma dlouhodobě varuje.

„Stává se, že lidé přinesou plnou igelitovou tašku léků například po zemřelém příbuzném. Někdy se 120litrová nádoba na prošlé léky naplní za týden, někdy za tři týdny, to je různé,“ uvedla pro Právo mluvčí ČLnK Michaela Bažantová.

„Přestože jsou některé léky drahé, pacienti jejich hodnotu vnímají zásadně z pohledu doplatku. Pokud na přípravek není doplatek žádný, je pro ně lék zadarmo, přestože ze zdravotního pojištění je za lék uhrazeno několik desítek, stovek, někdy i tisíc korun,“ upozornila Bažantová.

Lidé podle ní schraňují doma léky i kvůli nepřehledné situaci v doplatcích – mají obavy, že léky mohou za čas zdražit.

„Doplatky se mění v čase i místě. V některých lékárnách doplatek na konkrétní přípravek je, jinde nikoli. V téže lékárně, kde je nyní doplatek nulový, může další měsíc doplatek na stejný lék být, protože se změní úhrada pojišťovny. I proto mohou mít lidé tendenci hromadit léky,“ myslí si mluvčí.

„Pomohlo by, kdyby byl systém více předvídatelný pro pacienty i lékaře. Tedy kdyby byly doplatky stejné ve všech lékárnách tak jako v jiných státech Evropy známé předem a po určitou dobu,“ doplnila.

Jeden z lékárníků z menší obce u Prahy, který nechtěl být jmenován, Právu potvrdil, že s tímhle problémem se on a jeho kolegové potýkají často. „Typický případ: babička zemře a příbuzní po ní donesou do lékárny léky na vyhození. Pak zjistíme, že měla doma třeba dvacet balení jednoho léku,“ řekl Právu lékárník.

„Například jedna krabička léku na krevní srážlivost stojí tisíce korun. Pojišťovna jej hradí komplet, nebo je za minimální doplatek. Přitom dětské antibiotické sirupy mají doplatek třeba tři stovky,“ uvedl.

„Takže samoživitelka za dvě podzimní angíny u dvou dětí vydá řádově tisíce za léky, ale tady paní nafasuje na krev léky bez doplatku za 50 tisíc a pak je hodí do koše,“ dodal. Pojišťovny, které drahé léky na předpis hradí, nemohou s tímto plýtváním nic dělat.

„Zdravotní pojišťovna má samozřejmě přehled o tom, které léky pacientům jejich lékaři předepisují, podílí se na jejich úhradě z veřejného zdravotního pojištění. Nemá ale pochopitelně žádné pravomoci k tomu, aby do rozhodnutí lékaře nějakým způsobem vstupovala, stejně jako neexistuje způsob, jak následně dohlédnout na to, zda pacient léky, které si vyzvedne v lékárně, také užívá,“ řekla Právu mluvčí Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP) Viktorie Plívová.

Dodala ale, že situaci zpřehlednilo zavedení eReceptu, který obsahuje sdílený lékový záznam pacienta. „V případě pacientova souhlasu může lékař do záznamu nahlédnout a zkontrolovat, zda lék již nepředepsal někdo jiný,“ uvedla Plívová. Dotace na likvidaci prošlých léků hradí jednotlivým krajům přímo ministerstvo financí.