Češi přispívají na mobilní domky na Ukrajině. Lidé pláčou štěstím, líčí dobrovolnice

Manželé zajistili už skoro 140 mobilních domků. „Dalších osmdesát zájemců je ve frontě. A stále se objevují noví. Pokračujeme v práci, ani výpadky energií nebo počasí nás nezastaví,“ zdůraznila v telefonickém rozhovoru pro Právo 41letá Viktoria Lysáková z Kyjeva, která u nás studovala češtinu, angličtinu a teologii. Jako tlumočnice také spolupracuje s českým velvyslanectvím v Kyjevě.

Když vypukla válka, zůstala s partnerem a dětmi v rodné zemi. Všichni se okamžitě zapojili jako dobrovolníci. Vytvořili tým a vozili potraviny do nemocnic a lidem ukrývajícím se v metru. Pak přišli s nápadem mobilních domků.

„Manžel proto oslovil kyjevskou továrnu, která je běžně vyrábí pro dělníky,“ vyprávěla. V tuzemsku je jedním z koordinátorů sbírky Plzeňan Jiří Preis.

„Dárci jsou štědří. Na domky už jsme vybrali desítky tisíc korun. Často přispívají lidé v důchodu nebo matky samoživitelky,“ nastínil Preis, na kterého se případní zájemci o věnování příspěvku mohou obrátit e-mailem na adrese jirka.preis@gmail.com.

Své ukrajinské přátele obdivuje. „Mohli odejít, ale zůstali s místními. Zaměřují se na ty nejslabší, kterým v beznadějné situaci přinášejí naději,“ zhodnotil.

Svou podporu teď manželé soustředí do Kyjevské oblasti, hlavně do měst Irpiň, Hostomel a Buča. Pečlivě vybírají, komu ji poskytnou. Zpravidla jde o opuštěné seniory, osoby s hendikepem nebo rodiny s více dětmi bez příbuzných, jejichž obydlí zničily rakety.

„Jedeme na místo, abychom si situaci ověřili. Mluvíme se starostou i sousedy. Jestliže má někdo další byt, blízké v zahraničí, kteří se o něj mohou postarat nebo poslat finance, odmítneme ho,“ upřesnila Viktoria.

Tým připraví pozemek a očistí ho od trosek. „Lidé často nechtějí odejít z domova. Mají k němu vztah, na zahradě pěstují brambory, chovají zvířata. Pro mnohé je to antidepresivum, že nepřemýšlejí jen nad válkou. Je skvělé, že zůstanou na stejném místě,“ vysvětlila.

Zařídit provizorní přístřeší, které vyjde na zhruba 110 tisíc korun, trvá sedm až deset dní. Uvnitř je kuchyň, místo na spaní, koupelna a toaleta. Dobrovolníci přivezou i základní vybavení, spacák a potraviny. „Lidé pláčou štěstím. I pro nás jsou to silné momenty. Třeba když jsme potkali šestadevadesátiletou Alexandru, kterou voják vyvedl z hořícího domu. Neměla už chuť žít. Ale pomoc ji dojala a dala jí novou naději,“ popsala.

Střechu nad hlavou dostali i manželé Naděžda a Michal z Irpině. Oba jsou v invalidním důchodu a žili se dvěma syny a čtyřmi vnoučaty. Jenže dům zničila raketa a skoro vše shořelo. „Jako zázrakem tou dobou rodina nebyla uvnitř. Michal nám říkal – tolik jsme se modlili, aby nám někdo pomohl. Zázemí použijí, aby si postavili nový dům,“ uvedla Viktoria.

Mnohdy jde o nebezpečnou práci, při níž potřebují i policejní doprovod. Mimo jiné totiž projíždějí zaminovanými lokalitami. Kuráž a odhodlanost nacházejí ve víře. Podporu jim vyjadřují lidé z různých koutů světa včetně přátel z ČR.

„Jsme neskutečně vděční. Opakujeme, že pomoc není od nás, ale od těch, kteří finance dávají. S každým, koho podpoříme, zůstáváme ve spojení a staráme se o něj. Má nás pak jako rodinu,“ uzavřela.