Češi přišli na chuť lékům na hubnutí. Nejsou bez rizika

„Lidé o to mají zájem, chtěli by si to nechat napsat, ale my jim to předepsat nemůžeme, když nemají diagnózu diabetu,“ vysvětluje praktický lékař Ivo Procházka.

Léky proti obezitě nebo cukrovce, z nichž některé pomáhají i v hubnutí, si v Česku každý měsíc vyzvednou na lékařský předpis statisíce lidí. A spotřeba v posledních letech roste.

Nejen kvůli přibývajícímu množství pacientům, ale i popularizaci od známých osobností. Užíváním léků, které jsou založeny na potlačení hladu, se pochlubil koncem roku třeba miliardář a podnikatel Elon Musk, který údajně shodil kolem 15 kilo, nebo moderátorka Oprah Winfrey.

Očekávat zázračné zhubnutí za pár měsíců a udržení si vysněné váhy i po vysazení léčby je u lidí s nadváhou či obezitou iluzorní.

„Hlavním neporozuměním je, že se někteří pacienti domnívají, že lék ‚udělá vše za ně‘. Léčba těmito účinnými léky určitě neznamená, že by nebylo nutné dlouhodobě změnit životní styl. To je k zachování snížené hmotnosti stále zcela nezbytné,“ míní profesor Martin Haluzík, přednosta Centra diabetologie Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) a předseda České obezitologické společnosti.

Léčbu je navíc ve většině případů potřeba brát trvale a nelze se k ní dostat bez receptu od lékaře.

„Po vysazení dochází pravidelně k rebound fenoménu (tlumený děj se může vrátit dočasně intenzivněji, než v jaké míře byl před léčbou, pozn. red.) a rychlému zvýšení hmotnosti,“ poznamenal diabetolog a přednosta Pediatrické kliniky ve Fakultní nemocnici v Motole Zdeněk Šumník.

Nelze podle něj zatím ani stoprocentně tvrdit, že léčiva nemají významné vedlejší účinky, efekt se sleduje poměrně krátce. Část pacientů si stěžovala na problémy se záněty slinivky nebo bolestmi břicha a nevolností.

Lékaři mluví o nové generaci neinzulinových léků vycházejících z hormonu GLP-1 v superlativech. Odvozené přípravky pomáhají regulovat hladinu cukru v krvi a potlačovat chuť k jídlu.

To se ukázalo být klíčové.

„Reálně jde o léky, které zásadně změnily léčebné možnosti obezity a diabetu 2. typu a mají velký potenciál své vlastní hranice překračovat,“ vyzdvihl diabetolog Šumník.

A dodává: „Unikátní komplexní působení na více místech v organismu, pozitivní ovlivnění metabolismu i jídelního chování, výborné výsledky klinických studií, to vše z nich dělá premianta mezi novými léky určenými široké skupině osob.“

Těch, kterým preparáty mohou pomoci, rychle přibývá. V Česku je přibližně milion diabetiků a zhruba čtvrtina obyvatel je obézní, což se každým rokem zhoršuje.

Odráží se to i na rychle rostoucí spotřebě.

V roce 2021 vydali lékárníci 349 719 balení nejčastěji užívaných léčiv – známých jako Victoza, Saxenda, Trulicity, Ozempic a Mounjaro – za celý rok. Loni už to byl dvojnásobek, přesněji 644 854 vydaných balení.

„U nás v lékárně je poptávka větší, než byla. Myslím si, že je to způsobeno i větší informovaností, pacienti jsou více edukováni a poptávají přípravky u lékařů,“ myslí si Veronika Orendášová, vedoucí lékárny v Jičíně.

Látku v předvyplněném peru si musí pacienti aplikovat většinou jednou týdně, nejčastěji do břicha. Cena za měsíční balení se pohybuje od 2500 po 10 tisíc korun, záleží na typu, objemu i formě podání.

Praktický lékař Procházka z Jedovnic nedaleko Brna proto podotýká, že se na preparáty ptají hlavně lidé s obezitou či cukrovkou, kteří mají šanci získat od zdravotní pojišťovny aspoň částečnou úhradu.

Některé z dostupných léků – třeba ty s obsahem tirzepatidu nebo liraglutidu – nejsou hrazeny vůbec. Pacient si musí zaplatit plnou cenu a výhled, že tak bude muset činit dlouhodobě, leckoho odradí.

Na internetových fórech se objevují i pochybné nabídky balení za tisíce korun, před jejich koupí a následným užíváním ale lékaři i lékový ústav důrazně varují.

Kvůli enormní poptávce po jednom z léků muselo loni ministerstvo zdravotnictví omezit lékařům předepisování. Striktně mohli eRecept dostat jen diabetici.

I tak je s dostupností dál problém, který se týká i některých typů inzulinu či růstového hormonu.

„Příčin je více, kromě zájmu pacientů, které bych z toho tolik nevinil, jde také o strategii firem, které se preferenčně orientují na velké trhy, o cenovou politiku jednotlivých zemí a u nás stále velký problém reexportu do zahraničí,“ podotkl Šumník.