Češi o smír nestojí, raději se soudí

Ačkoli je usmiřování za pomoci profesionálů ve světě už mnoho let zavedenou praxí, Češi se zatím k mediátorům ve velkém nehrnou. Řešit se tak přitom dají nejen rodinné konflikty, ale i sousedské nebo obchodní spory.

Soudní tahanice v takových případech můžou trvat roky a přijít na desetitisíce korun, mediace naproti tomu obvykle končí dohodou během několika hodin a finanční náklady jsou několikanásobně menší.

„Zájem lidí není tak velký, jako je tomu jinde ve světě. Důvodem je mimo jiné i malá informovanost o tom, co mediace je a jak funguje,“ uvádí jednu z příčin malého zájmu Čechů o řešení sporů mimo soudní síň Elena Mešková, předsedkyně Asociace mediátorů ČR.

Podle ní přitom může být mediace jednoduchým řešením i velmi složitých případů, kdy jsou protistrany doslova na kordy. Základem mediace je, že do sporu znesvářených stran vstoupí nezávislá osoba, kterou je mediátor, a jako prostředník pomáhá najít společný kompromis.

Úspěšnost uzavření dohody je přitom podle statistik až sedmdesátiprocentní. Práce mediátora je přitom mnohdy psychicky náročná. Jednání bývají plná emocí. „Pracuji s lidmi, kteří jsou většinou plní vzteku, hněvu nebo rozhořčení, ani pláč není výjimkou,“ říká advokátka a zapsaná mediátorka Kateřina Švajcrová, která se věnuje mediaci již šest let.

Na kontě má desítky případů. Aby v řešení sporů obstála, musí znát i základy psychologie. „Používám řadu mediačních technik, například zrcadlení, kdy klientovi dávám najevo, že rozumím jeho emocím. Důležité jsou i neverbální projevy. Vždy ale musím zůstat nestranná. Důležité je, aby měl mediátor respekt a důvěru,“ vysvětluje Švajcrová.

V její kanceláři u kulatého stolu se už vystřídaly jak manželské dvojice, jejichž hádky se táhly roky, tak i šéfové firem, které se dohadovaly o miliónové částky.

„Měla jsem tu manžele, kteří na sebe podávali trestní oznámení, podváděli se. Krize trvala několik let, ale nakonec se nám podařilo během několika hodin dojít k dohodě. Partneři si stanovili, že budou společně trávit čas a rozdělí si povinnosti. Nakonec odcházeli ruku v ruce,“ uvádí mediátorka.

Konkrétnější být nechce a ani nemůže, protože ji váže povinnost mlčenlivosti. Sama připouští, že lidé si zatím k mediaci a mediátorům ještě cestu příliš nenacházejí.

„Češi jsou stále zvyklí na autoritativní rozhodnutí soudu. Když ale jdou strany k soudu, většinou to nevede k jejich smíření, ale výsledek je spíše opačný a jejich vztah to naruší navždy. V mediaci je ale snaha dát protistrany dohromady, aby spolu komunikovaly,“ podotýká Švajcrová s tím, že tento způsob řešení sporů může sporné strany zachránit od úhrady soudních poplatků a dalších nákladů, řeší-li věc soud. A ty často dosahují desetitisícových částek.

Hodinová taxa mediátora se přitom pohybuje od patnácti set do čtyř tisíc a uzavření dohody může zabrat jen pár hodin. Soudní tahanice však většinou trvají několik let. „Nejrychleji se mi podařilo dojít k dohodě během dvou hodin,“ doplňuje Švajcrová.

Mediace funguje v ČR řadu let, ale zákonné úpravy se dočkala až v roce 2012. Do právního řádu tak přinesla novou profesi v podobě zapsaného mediátora. Ten, aby mohl být zapsán v seznamu, který je veden u ministerstva spravedlnosti, musí mít vysokoškolský titul a složit písemnou i ústní státní zkoušku z mediace. Její součástí jsou znalosti z oblasti práva, psychologie i sociologie.

Mediátorovi, který je veden v seznamu, může přidělit řešení určitého sporu i soud. V současné době tento seznam obsahuje kolem dvou set mediátorů.