Článek
Víra je pro Čechy něco intimního, čím se obvykle veřejně neprezentují. Na jisté věci, nejen náboženské, hledí s odstupem a nejsou tak napjatí a vážní, tvrdí Czendlik.
V Česku Czendlik působí a žije téměř tři desetiletí a přiznává, že pro něj zůstává záhadou, jak je možné, že ho lidé tolik berou. Považuje se za duchovního, který nemá výjimečné postavení, a upozorňuje, že Poláci navíc nejsou v Česku nijak zvlášť oblíbení.
Klade si otázku, čemu a komu má být vděčný za to, že deset let v České televizi a pět let v Českém rozhlase moderuje vlastní pořady, které sledují věřící i ateisté, ale i to, že jeho poslední knížku Postel, hospoda, kostel si koupilo na sto tisíc lidí.
„Odpověď na to, proč je tomu tak, přesně neznám. Domnívám se však, že nic extra netřeba dělat, prostě stačí být normální.“
4x Zbigniew Czendlik:
- Narodil se 6. září 1964 v obci Brenná na jihu Polska
- Teologiká studia absolvoval v roce 1989 v Katovicích.
- Od roku 1992 působí v ČR, nejprve v Náchodě, následně pak v Lanškrouně.
- Je moderátorem pořadu Uchem jehly v ČT.
„Snažím se s Čechy mluvit i jednat vždy normálně. Kněz v jejich vlasti neznamená něco víc, jako bývá v Polsku,“ řekl.
Těší ho, že ve svém nynějším dlouhodobém působišti má zaručenou svobodu, že se necítí jako ve firmě, kde její šéf rozhoduje, co, jak, kdy a s kým je třeba udělat. I když ho nadřízení považují za moderního faráře, neznamená to, že není loajální vůči svému biskupovi a církevní hierarchii.
Komu by se chtělo vstávat brzy na mši
„Oni vyrostli v českém prostředí, kde byl kněz na samém spodku společenské pyramidy, což je pro duchovní v konečném důsledku užitečné. Ani je nenapadne očekávat, že lidé budou pokorní už při pohledu na ně,“ zdůraznil.
Polští katolíci varují před vakcínou. Náš pozemský život je v rukou božích, vysvětlují
V desetitisícovém Lanškrouně, kde si kolem tří stovek lidí zvyklo chodit do kostela, je na Czendlikovi v podstatě nepřekvapuje nic. A už vůbec ne to, že má rád pivo, whisky, dobré jídlo či golf, že ho na ulici potkávají v moderním civilním oblečení, což by v jeho rodném Polsku bylo nepochopitelné. Stejně jako nápis „Budit jen v případě požáru nebo zrušení celibátu“ na jedněch dveřích v jeho bytě na místní faře nebo to, že ranní mši může posunout na půl desátou, protože se „někomu beztak nechce vstávat na šestou“.
Jediná věc, jež možná trochu pohoršovala věřící v Lanškrouně, je, že „je blázen do kopané“, přiznal v rozhovoru. Oni zřejmě nikdy v životě neviděli kněze běhajícího za míčem po hřišti, což zase v Polsku bývá celkem normální. „Miluji fotbal a sport vůbec, protože mi hodně daly. Naučily mě, co všechno je třeba udělat pro vítězství, ale i dokázat se ctí prohrávat,“ prohlásil náruživý fanoušek Viktorie Plzeň.
Kněze přitom netěší, že česká média představují Polsko obvykle ne v dobrém světle. Hlavně se v nich podle něj mluví o různých skandálech či polských potravinách, které jsou prý nejhorší kvality. Přitom vztahy lidí po obou stranách hranic „jsou stále lepší“, míní.
„Přístup Čechů k Polákům se zřejmě jen tak brzy nezmění i proto, že jsme pro ně národem ze severu. Řekněme si upřímně, kolik Poláků má rádo Švédy nebo Nory? I my jsme si oblíbili národy na jihu, zdají se nám sympatičtější,“ řekl portálu onet.pl kněz.
