Článek
U vlakového nádraží v Kútech je už v táboře asi dvacet běženců, s nimi také zástupci humanitárních organizací a policisté. Jeden z koordinujících policistů říká, že běženci jsou „nekonfliktní, nepáchají žádnou trestnou činnost, a hlavně jsou vděční za pomoc“.
Slovensko kvůli migrantům nasadí na hranicích s Maďarskem vojáky
„Je potřeba se o ně postarat, bez ohledu na to, odkud přicházejí,“ podotýká Martina Šarvaicová z humanitární neziskové organizace Záchranný systém Slovenska a přispěchává s kritikou: „Dosud se všichni starají o Ukrajince, ale o Syřany tak nepečují. Náš problém ale je, že zatímco Ukrajince ubytováváme poměrně snadno, kdo si vezme Syřany?“ dodává Martina a společně s ostatními a policisty rozdává potraviny, pokrývky, rozlévá se horká polévka, která ve velmi chladném večeru přijde vhod.
Nejlépe se chovali Slováci, v Česku zfackováni
Pomoc přebírá také chlapec s jednou nohou pohybující se na berli. Opodál stojí Ahmed, který je ochotný povědět svůj příběh: „Jsem ze Sýrie, osm let jsem žil v Turecku, teď nás tam ale už nechtějí a není práce, vydal jsem se tedy na cestu,“ říká.
Odysea trvala tři měsíce, zaplatil osm tisíc eur (196 280 korun). Šel nejdřív z Turecka do Řecka, tam ho chytili, dali do vězení na 35 dní za nelegální přechod hranice, pak se mu podařilo přes Severní Makedonii, Srbsko a Maďarsko dostat až do ČR.
„Autem jsme přejeli z Maďarska na české území, tam nás chytla česká policie. Zfackovali nás všechny kromě malého chlapce o berli a starého muže, pak nás odvezli na most a řekli, ať jdeme zpátky do SR,“ líčí.
Situace na hranicích není lepší, říká Vondrášek
Dva dny se skrývali v lese, pak je našli slovenští policisté. „Odvezli nás sem a konečně se můžeme ohřát. Slovenští policisté se chovali nejlépe ze všech, které jsem na cestě potkal. Jdu do Německa, kde mám bratra, chci posílat do Sýrie peníze rodině a nic mě nezastaví. Zkusím to znovu, kolikrát bude potřeba,“ zakončuje bývalý student angličtiny ze syrského Kámišlí poblíž íránských a syrských hranic.
„Prosím, pomozte!“
Po necelých dvou kilometrech za Lanžhotem na druhé straně hranic noc prozařují světla majáků českých sil, které právě našly sedm běženců. Tvrdí, že přešli přes řeku a pak se skrývali v okolí.
Všichni policisté i vojáci se chovají korektně, pouze jeden mladý příslušník odpovídá na výzvu běžence „Prosím, pomozte!“ slovy „Nebo co?“