Článek
„Nebyl jsem tehdy vůbec smutný, když jsem odjížděl. Kdo z nás mohl tušit, že rodiče už nikdy neuvidíme?“ vzpomíná Hugo Marom, jeden z izraelských válečných veteránů československého původu, jenž na pozvání Ministerstva obrany ČR přijel do své vlasti oslavit 65. výročí porážky německého nacismu.
Češi se k nám chovali skvěle, nemají se zač stydět a jsem jim vděčný.
Do Prahy na vlak života ho z rodného Brna doprovázel otec. „Bral jsem to jako výlet,“ řekl Právu. „Neskutečně si hrdinství rodičů vážím. Vše si protrpěli dvakrát: poprvé, když nás jako své děti poslali do v té době bombardované Anglie, a pak, když šli do plynu. Naštěstí umírali s pocitem, že spasili své děti,“ poznamenal bez hnutí brvou 82letý muž.
Marom se po válce vrátil do Brna. V roce 1948 prošel pilotním výcvikem a odešel do Izraele, kde sloužil jako důstojník v armádě. Na českou zemi stále vzpomíná. Příliš nechápe, proč řada Čechů shazuje svou historii a chování národa za německé okupace.
„Měli jsme výborné přátele, rodinu Sekalových. Když gestapo sebralo mé rodiče a poslalo je do koncentráku, v noci přijel jeden z nich s náklaďákem, všechny cennosti odvezl a zakopal na bezpečné místo,“ podotkl válečný veterán.
„Když jsme se s bráchou vrátili, tak nás na místo odvedl a všechno odevzdal. V které jiné zemi se něco takového stalo? Češi se k nám chovali skvěle, nemají se zač stydět a jsem jim vděčný,“ oceňuje ještě po letech Marom.