Černého stíhačky na obchodním domě Máj už mávají motýlími křídly a svítí

„Tři, dva, jedna… jedem!“ zaznělo ve středu kolem 18. hodiny před obchodním domem Máj a okřídlená letadla na fasádě se dala poprvé do pohybu.

„Dneska jsme je konečně rozhýbali, teď se nám rozběhly vrtule a začala nám krásně mávat křídla,“ popisoval David Černý, který technickou zkoušku sledoval a koordinoval. „Je to synchronizované, potřebuju je rozhodit,“ dával pokyny svým kolegům. S výsledkem byl nakonec spokojený. „Zkouška se povedla,“ potvrdil.

Podle zástupce vlastníka objektu by měla být od příštího týdne křídla v pohybu již každý den a v pravidelných intervalech, jež ale blíže nespecifikoval. „Ještě je budeme doprogramovávat,“ dodal sochař.

Podobu stíhaček nemají jeho díla náhodou. „Pro mě létání a letadla jsou srdeční záležitost. Já jsem pilot a lítám od dětství, v podstatě jsem chtěl být stíhačem; to, že jsem se stal sochařem, je taková náhoda,“ smál se Černý.

Sochy mají vzdávat hold československým pilotům, kteří sloužili v britské armádě RAF. „Čeští stíhači jsou pro mě ten nejesenciálnější moment zapojení československých vojáků do konfliktu proti Hitlerovi. Toto umělecké dílo je připomíná, ale určitě to není pomník, to v žádném případě. Je to spíš takový walk of fame neboli chodník slávy,“ uvedl.

Takový chodník zároveň vznikl na cestě před rekonstruovanou stavbou. „Letci jsou symbolizováni 359 siluetami letadel v dlažbě chodníku na Národní třídě pod spitfiry,“ napsal Černý už dříve na svých sociálních sítích.

Specifický význam mají také hlavy pilotů v kabinách letounů, mají prý reprezentovat dvě známé české osobnosti. „Ano, pro mě něco symbolizují, víc říkat nechci, je to tajemství,“ mlžil autor.

Projekt byl původně určený pro sídlo NATO v Bruselu. Zalíbil se ale i současnému majiteli obchodního domu, a tak se dohodl se sochařem na zdejší instalaci.

„Nebyla to zakázka, za toto honorovaný nejsem, já jsem to dělal celé zadarmo. Dělal jsem na tom čtyři roky; toho času, co jsem na tom strávil, bylo nekonečně – takže zadarmo to vlastně nebylo. Taková byla od začátku dohoda a já jsem rád, že do toho investoři šli, ta náročnost byla enormní,“ přiblížil Černý.

Na fasádě strohého a funkcionalistického Máje vynikají jeho letadla nejenom svou velikostí, ale také výraznými barvami.

„Použil jsem klasickou kamufláž co do tvaru, ale barvy jsem chtěl změnit, protože jsem z toho nechtěl dělat válečná letadla, chtěl jsem z toho daleko víc udělat něco, co je motýl. A ty barvy jsem docela dlouho vymýšlel a konzultoval s odborníky. Naprosto účelově jsem chtěl, aby nebyly symbolem ničeho,“ vysvětlil volbu fialové a modré.

Na rohu Národní a Spálené ulice mají motýli zůstat podle pražských památkářů po dobu jednoho roku. „Jak dlouho tady budou? No, kdo ví,“ komentoval to Černý. „Nedej bože, aby se to líbilo lidem!“ dodal v narážce na některé negativní komentáře k dočasné instalaci od některých odborníků a spolků.

S nápadem na umístění soch polemizovala například Galerie hl. m. Prahy či Klub za starou Prahu.

„Vykazuje všechny známky typického kýče: prvoplánově líbivý motiv motýlů, jejichž rozměrná křídla mají svým pohybem přihlížející fascinovat, a zároveň snaha emotivní připomínkou památky československých letců vyvolat dojetí. Tuto ideu ovšem chápeme jako zcela účelovou obranu před kritikou či nepřízní schvalovacích míst,“ vyjádřil se třeba klub na sociálních sítích.

„Já si myslím, že ta diskuze, když se na ni kouknu zpětně, byla jen zástupným problémem,“ poznamenal k tomu Černý.

„Pár lidí se k tomu ale i docela hezky vyjádřilo, architekt Pleskot, architekta Jiřičná, nakonec ani Adam Gebrian se nevyjádřil zásadně negativně. Uvidíme, jak to bude pokračovat,“ řekl autor.

„Je to velké, veselé, proč ne. Nemám s tím žádný problém. K mému velkému překvapení je to ale kontroverzní věc,“ uvedla nedáváno pro Novinky Jiřičná.

Černý se považuje za pražského patriota a svou prací by prý rád metropoli esteticky posunoval dál. „Několik let jsem žil v New Yorku a záviděl jsem mu i ostatním cizím městům, že jsou zaplněné fantastickými sochami. Ve veřejném pražském prostoru jsem začal pracovat z toho důvodu, že jsem to město chtěl povznést. Pro mě bylo hrozně důležité, abych do něj dodal něco zajímavého,“ uvedl.

Mezi Pražany i turisty v okolí křižovatky u Máje budí dílo rozhodně zvědavost. Řada lidí se zastavuje, novinku na fasádě domu si fotí a na místě o ní živě diskutuje. „Mně se to líbí, je to hezké. Myslím si, že to do centra Prahy patří, potřebujeme modernizovat,“ vyjádřila se jedna z žen, která si motýly prohlížela.

„Mně vadí ten dům jako takový, už mnoho let, ale motýli se mi líbí,“ uvedla jiná z příchozích dam. „Přijde mi to strašně obří, čekal jsem, že to bude menší, to by asi sedlo víc. I ta barva je zvláštní,“ říkal zase další kolemjdoucí.

„Jestli byl účel vyvolat kontroverzi, tak pravděpodobně byl splněn. Na jednu stranu mi přijde, že v poslední době moc podobných novinek v pražském centru není, na druhou stanu se dá říct, že je to trochu kýč,“ dodal jeho kamarád.

„Není to kýč, určitě ne, je to osvěžení,“ oponoval mu jiný muž. „Mně se to teda nelíbí, je to hrozné. Mně to připadá příliš moc moderní na starou Prahu,“ uvedl další z těch, co si plastiky fotili.

„Mě to zajímalo z toho důvodu, protože můj otec byl pilot RAF. Je to zvláštní, moc to piloty nepřipomíná, ale kdo je v tom chce vidět, asi je vidí. Docela by mě zajímal tátův názor, ale bohužel už se ho zeptat nemůžu,“ řekla Novinkám na místě dcera letce Jana Irvinga.