Článek
A celou širou zemí se rozléhá volání potrefených husí, které popírají, zpochybňují, rozmělňují, relativizují, házejí na jiné - ale hlavně se snaží dělat z kontrolorů zapšklé a závistivé hnidopichy, schopné odhalit čertovy růžky ve svatozáři nejpoctivějších poctivců. Nic nového, takhle to přece probíhá vždycky, tak to asi musí být. Ono je totiž vždycky na čem se točit. To už kdysi dávno v časech začátků jednoduše a jasně vysvětloval nezapomenutelný Lubomír Voleník: Kontroloři nehlídají, zda kontrolované instituce hospodaří v souladu s Boží vůlí, morálním imperativem Imanuela Kanta nebo se svým vlastním pocitem vznešeného poslání, ale zda hospodaří v souladu s předpisy.
Je sice pravda, že i jim samým nějaký čas trvalo, než se v české předpisové džungli zorientovali, ale to by jistě dokázaly i kontrolované instituce - kdyby právě v nejednoznačnosti předpisů často už předem nehledaly výmluvu. Kvůli tomu se pak čtenář nebo divák nestačí divit, když se jednoho dne dozvídá, že v jakýchsi zdeúředních černých dírách zmizely miliardy, druhého dne mu pak mluvčí potrefené instituce vysvětlí, že sice zmizely, ale podle starší metodiky vlastně nezmizely. Tedy až na to, že nikdo neví, kde jsou.
Souhlasím však se všemi, kdo dnes vysvětlují a vyvracejí nepříjemné závěry NKÚ, v jedné věci. Ano, je to hnidopišská instituce, rigidně lpějící na všech předpisech a neschopná pochopit tvůrčí iniciativu v oboru hospodaření se státním majetkem. Buďme však rádi, že alespoň jednu takovou máme, bez ní by asi miliardy mizely v černých dírách ještě iniciativněji. Jako daňový poplatník, jehož naše sociálně citlivá vláda už delší čas straší utahováním opasků, bych se ostatně rád dočkal toho, že si opasek řádně přitáhne také státní správa. Dokud totiž ona žije z mých peněz a ještě s nimi nezodpovědně zachází, sotva mě někdo přesvědčí, že já musím škudlit.
PRÁVO 14. srpna 2003
