Černá Češka Penny má šanci na návrat do Česka, dorazí možná už na Vánoce

Mildnerová před nedávnem založila Spolek na podporu namibijských Čechů a v tomto ohledu rovněž zahájila jednání s českou vládou.

„Téma namibijských Čechů jsem objevila někdy v roce 2017. Začala jsem tehdy jezdit do Namibie, potkávat jednotlivé namibijské Čechy, zkoumat informace v českých archivech. Původně to byl čistě vědecký výzkum, postupem času se ale překlenul v takový celoživotní projekt,“ líčí afrikanistka a sociální a kulturní antropoložka působící na Univerzitě Palackého v Olomouci.

A jak se k tématu dostala? „Řekla bych, že náhodou. Během studií na Západočeské univerzitě v Plzni jsem potkala Penny, jednu z namibijských Češek, která mi převyprávěla svůj neuvěřitelný životní příběh. Pak jsem začala pátrat po dalších 55 namibijských Češích, to téma mapovat a psát knihu,“ dodává.

Právě se zmiňovanou Penny mě Kateřina Mildnerová během mých cest po Namibii propojila, z čehož kromě příjemného setkání nakonec vznikl i rozhovor, při kterém sympatická a temperamentní namibijská Češka vypráví jak o svém dětství v Československu, tak o následném životě v Namibii. A především o tom, jak moc by si přála vrátit se domů, do České republiky.

„Velmi mile mě překvapilo, jaká vlna solidarity se po zveřejnění rozhovoru zvedla. Poté, co se lidé začali ozývat, že chtějí pomoci ať už finančně, nebo nabídkou práce v ČR, jsme za účelem podpory namibijských Čechů zřídili transparentní účet,“ říká Mildnerová.

„Co se týče Penny, je to snad na velmi dobré cestě. Ozvala se nám paní, která provozuje psychiatrickou kliniku v Praze a nabídla jí jak práci v jejím oboru, tak zaplacení letenky i zajištění ubytování a vyřízení veškerých dokladů. Všechno je to v procesu, pokud vše klapne, Penny by mohla být na Vánoce v Česku a od začátku nového roku tady pracovat,“ usmívá se.

V namibijském hlavním městě Windhoeku pracuje jako asistentka zdravotních sester na psychiatrickém oddělení v jedné z tamních nemocnic.

Pozitivně se situace vyvíjí i pro ostatní namibijské Čechy. „Zaregistrovali jsme spolek, jenž si klade za cíl pomáhat těm, kteří jsou na tom nejhůře. Aktuálně máme tři dílčí projekty. První se jmenuje Vánoce 2022 a týká se potravinových kuponů, za které si mohou v Namibii nakoupit alespoň základní potraviny. Druhý je zaměřený na psychologickou či psychiatrickou péči, neboť řada z nich zažila různá traumata. Třetí projekt je pak určený na vybírání financí na letenky pro ty, kteří se chtějí vrátit a pracovat v ČR,“ vysvětluje.

O podporu namibijských Čechů se v nedávné době začala zajímat rovněž česká vláda. Před časem měla Kateřina Mildnerová schůzku s vládní zmocněnkyní pro lidská práva Klárou Šimáčkovou Laurenčíkovou.

„Jsem moc ráda, že ta schůzka proběhla a že ji vládní zmocněnkyně iniciovala. Přítomni byli rovněž představitelé různých odborů Ministerstva zahraničních věcí ČR. Řešili jsme konkrétní formy pomoci namibijským Čechům a řekla bych, že schůzka byla velmi konstruktivní. Chtěla bych, aby všichni měli trvalý pobyt v ČR a tím pádem rovné šance na nový začátek. Další schůzka proběhne začátkem příštího roku,“ tvrdí Mildnerová.

Příběh o namibijských Češích shrnula antropoložka Kateřina Mildnerová v knize Černí sokoli: Pohnuté osudy namibijských dětí vychovaných v Československu. Na její motivy byl natočen i celovečerní film Univerzity Palackého v Olomouci koprodukovaný Českou televizí s názvem Černí Češi. Premiéru v České televizi bude mít snímek režírovaný Martinem Müllerem do konce roku. Více informací zde.