Článek
Tatínkové namísto zajišťování obživy vozí sem a tam manželky i děti a nemají představu o tom, kdy se situace aspoň trochu uklidní. A také z čeho budou brzy žít. "Myslel jsem, že v pondělí nastoupím do práce. Jenže přišly výměny a záměr padnul. Nemůžu v tom Jarču nechat samotnou, nezvládla by to," vypráví Jan Čermák, zatímco jeho paní uspává Verunku. Nikolka už spí jako dub. Ve středu mají obě holčičky Čermákovi, potom děti opět stráví celý den u Brožů v Jabloňově.
"Například v tomto je velký rozdíl. Nikolka je spavec, přes den spinká klidně i tři hodiny, zatímco Verču přimět přes den ke spánku je problém. Je také živější, všude vleze. A je také na rozdíl od Nikolky zvyklá být mimo náš akční rádius. Úplně běžně třeba bývala přes víkend u manželovy sestry," popsala rýsující se rozdíly děvčátek paní Čermáková. Vzájemné a téměř každodenní návštěvy nicméně zabraly a bázlivější Nikola se zjevně cítí u Čermáků v bezpečí.
"Žádná hysterie se nekoná ani při předávání. Děti se oblečou, usadí do autosedačky a jede se. Samozřejmě, že zatím v neznámém prostředí druhého domova je cítit ostražitost, ale ta časem zmizí," shodují se rodiče.
Holčičky prý nakonec budou měnit rodné listy. Veronika zůstane Verunikou i u Brožů a Čermákovi svojí biologické dceři nechají jméno Nikola. "Bude to tak lepší nejen pro děti, ale i pro nás," podpořila nápad maminky Trojanové paní Čermáková.
Vedle hrozících existenčních potíží, od nichž by rodinám měl ulehčit očekávaný dar kraje Vysočina, vrtá rodičům hlavou i nepotrestaný viník.
"Ta sestřička, co ji vyhodili, jen přepsala čísla, ale děti už tou dobou byly vyměněné. Kdo je tedy viníkem? Najdou ho vůbec?" přemýšlí Jan Čermák. Ve středu na to bude mít o něco více času. Děvčátka budou přes den zase v Jabloňově u Brožů.