Centra zdraví v chudších místech pomáhají. Zmizí?

Naštěstí pomohli terénní pracovníci centra podpory zdraví, kterých je asi padesát, hlavně ve vyloučených lokalitách, jichž je v ČR aktuálně 606. Teď však centrům hrozí zánik, protože jim chybějí peníze od státu.

A jak to bylo s Janem? „V první řadě jsem musela klienta registrovat u obvodního lékaře a zařídit veškerá vyšetření, podle pokynů lékaře,“ popsala terénní pracovnice z Ústecka ve zprávě pro ústav.

Museli na ortopedii, psychiatrii, neurologii i za zubařem. Ostych pomohla odbourat návštěva charity, kde mu dali nové oblečení, a několik návštěv u lékaře, kam ho mediátorka, potažmo terénní pracovnice, doprovodila.

„Po několika doprovodech a rozhovorech klient získal sebedůvěru a začal navštěvovat lékaře sám. Začal se zajímat o své zdraví, o svou stravu, a dokonce začal léčit svou drogovou závislost,“ uvedla s tím, že se díky přímé podpoře zlepšila i jeho finanční situace.

„Byl mu opět přiznán invalidní důchod v nejvyšším stupni. Donedávna byl jen na dávkách,“ řekla terénní pracovnice.

Státní zdravotní ústav (SZÚ) v každém kraji vybudoval Regionální centrum podpory zdraví, kde pomohli 104 tisícům lidí. Ať už formou kurzů zdravého životního stylu, nebo pohybových aktivit. Terénní pracovníci lidem například pomáhají s registracemi k lékařům.

Podle dat čelí 95 tisíc až 115 tisíc obyvatel vyloučení a má horší přístup k sociální i zdravotní péči. A to má své důsledky. Zanedbaný zdravotní stav, vyšší podíl lidí s cukrovkou, o které někteří vůbec nevědí, početná skupina kuřáků, problémy s obezitou…

Teď ale hrozí, že část center zanikne. Chybí peníze a stát se k převzetí projektu, původně hrazeného z evropských peněz, nehlásí. Ročně by přitom mohl ušetřit na výdajích za zdravotní péči desítky miliard korun, které nyní marně hledá.

„Jakmile by se teď celá síť rozpadla, tak by trvalo zase několik let, než by se všechno obnovilo,“ poznamenala lékařka a hlavní koordinátorka projektu na SZÚ Marie Nejedlá.

Pět let aktivně pracovali s lidmi od 15 do 65 let z nízkoprahových center, azylových domů, komunitních center, věznic ale někdy i sídlišť.

Předběžné výsledky studie SZÚ, které má Právo k dispozici, ukázaly, že se tam lidé o své zdraví začali víc zajímat. Podle Nejedlé se dá až 85 procent chronicky neinfekčních nemocí řešit životním stylem.

Loni testoval Ústav zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) pilotní screeningový projekt na záchyt karcinomu děložního čípku a zmapovat chtěl i situace ve vyloučených lokalitách. Proškolené mediátorky tam mezi ženy rozdaly 200 odběrových sad, někdy i v utajení před jejich partnery.

Návratnost byla mimořádně vysoká a potvrdila svůj význam. „Sama vím o sedmi záchytech karcinomu, ale mohlo jich být i víc,“ popsala Nejedlá ze SZÚ. Pracovnice pak pomohly ženám domluvit návštěvu u gynekologa. „Začalo se to řešit včas a přišlo se na problém, se kterým se ještě dalo něco dělat,“ dodala lékařka s tím, že díky včasnému záchytu nádoru má žena šanci na delší kvalitní život a peníze, které by stát za nákladnou léčbu ušetřil, by mohly pomoci dalším pacientům.

Kvůli zdravotní nerovnosti přijde Česko ročně podle mezinárodních odhadů přinejmenším o 85 miliard korun, tedy asi 1,4 procenta národního HDP. Pozornost tomu ale ministerstvo zdravotnictví ani resort práce a sociálních věcí příliš nevěnuje.

Podle Nejedlé se hledají složité cesty, jak vybudované zázemí v centrech nezahodit. „Buď by to mělo být trvale pod SZÚ, v rozpočtové kapitole s tím, že by na to bylo vyčleněno asi 30 milionů na rok, anebo to vyčlenit, ať si to někdo vezme jako příspěvkovou organizaci,“ míní s tím, že bude potřeba navýšit i počty terénních pracovníků.

Program na zvýšení zdravotní gramotnosti ve vyloučených lokalitách teď cílí na děti od 3 do 15 let a jejich rodiče. V upravené verzi funguje také pro ukrajinské uprchlíky.