Článek
A i když vnitřek domu i fasádu už mají hotovou, stále mají Hříbkovi co dělat. Dlažba v průjezdu i četné další dokončovací práce na ně teprve čekají. O zahradě a zničené vinici za domem ani nemluvě.
Vedle jejich opraveného domu roste další. Nahradí původní, kde Dita se svými rodiči prožila mládí. Ten musel jít po tornádu k zemi. Když se při demolici probořil bagr do sklepa, bylo dílo zkázy dokonáno doslova až do základů. „Pokud počasí dovolí, 15. ledna děláme střechu, v únoru okna. Věřím, že na hody si zaverbuju na terase nového baráku,“ říká bratr Dity, Ladislav Darmovzal, který se o obnovu domu rodičů ponejvíce stará.
Den po tornádu nám měli zedníci dokončit fasádu. Když se to stalo, zedníci u nás zůstali a dělají dodnes.
Za Vánoce v novém manželé Hříbkovi zaplatili neuvěřitelnou dřinou a snažením. „Tornádo otevřelo limity toho, co vše je člověk schopný vydržet. Je to víc, než si myslí, že vydrží,“ říká Tomáš. Přiznal ale, že se on i manželka dostali na hranici sil. „Byly doby, kdy jsme seděli a říkali si, jestli by nebylo lepší jít pryč, nechat to tady. Ale nikdy jsme na to nepomysleli oba současně a vždycky jeden z nás toho druhého podržel,“ dodal.
Manželé Hříbkovi před zničeným, později strženým domem rodičů Dity Hříbkové. Jejich dům je hned vedle. 2. července 2021.
„Při vší smůle jsme měli štěstí. Den po tornádu nám měli zedníci dokončit fasádu. Když se to stalo, zedníci u nás zůstali a dělají dodnes. Druhé štěstí bylo, že jsme měli nevyčerpanou hypotéku, takže jsme mohli ihned platit za materiál a podobně. To byla obrovská výhoda. Neocitli jsme se zcela bez peněz a neocitli jsme se ve stavu nejistoty, jestli seženeme řemeslníky na stavební práce,“ řekla Dita.
V náhradním bytě, který sehnali, toho moc nenaspali. Většinou přespávali v poškozeném domě, uléhali po celodenní dřině pozdě večer a brzy ráno vstávali. „Když jsme byli zničení a chtěli si dát teplou sprchu a noc bez prachu a plísní, šli jsme do půjčeného bydlení,“ říká Dita.
21. červenec. V místě domu rodičů Dity Hříbkové je jen díra v prostoru sklepa. Jejich dům začíná dostávat novou střechu.
O syny se starala její maminka. Rodině pomohli přátelé a známí, Hříbek, který pracuje pro dopravní společnost, se mohl tři měsíce věnovat řešení své situace, případně pracovat z domova. Kolegové na pomoc rodině udělali sbírku, která umožnila financovat nezanedbatelnou část oprav.
Vánoce v novém se šťastnými dětmi, které ale stále ještě nezapomněly na hrůzné okamžiky v úkrytu na záchodě, když tornádo procházelo jejich domem, byly zaslouženou odměnou za půl roku strádání a dřiny. „Tornádo ukázalo, že naše společnost není špatná a zkažená. Lidé umí být hodní a vstřícní. Smutné ale je, že musí přijít krize, aby se toto projevilo,“ říká Tomáš.
I když pod vrátnicí a kolem domu čeká na manžele Hříbkovy spoustu práce, půl roku po tornádu mají svůj dům opravený. Na rozdíl od sousedního domu rodičů Dity Hříbkové, jenž je po demolici teprve rozestavěný.
Do dalších let jde se spoustou nových přátel. A s odhodláním v případě potřeby pomoci druhým. „Zbylo nám tu po opravě nářadí, plachty a další věci, které se mohou hodit v krizové situaci. Nachystal jsem na půdě takovou krizovou bednu. Mám v ní všechny tyto věci, koupím ještě elektrocentrálu, a pokud se stane někde nějaká mimořádnost, pojedu takto splatit svůj dluh za pomoc pro nás,“ říká Hříbek.