Hlavní obsah

Čekání na zázrak

Novinky, Jiří Hanák

Bylo už i hůře při volbě prezidenta v Praze. V roce 1935 rezignoval T. G. Masaryk a za svého nástupce chtěl Edvarda Beneše. Jenže mocná stranická uskupení byla proti. Největší z nich, agrární strana (15 %), našla si svého kandidáta: pravicového univerzitního profesora botaniky Bohumila Němce.

Článek

V nastalé vřavě vláda dokonce podala demisi (Masaryk ji nepřijal), jednání stíhala jednání. Až se do toho zamíchala, dá se říci, Evropa. Vatikán pacifikoval slovenské luďáky (honoroval tak Benešův podíl na obnovení vzájemných styků), komunisté uslyšeli na slib velkorysé amnestie, takže se z Moskvy mohli vrátit jejich vůdci, a u agrárníků zapracovaly peníze, kterými Hrad zaplatil dluhy některým předákům.

Samotná volba pak trvala celých dvacet pět minut a Beneš dostal více hlasů než kdy Masaryk. Okrajová zajímavost: z pravicového konzervativce Němce vyklubal se po únoru 1948 akademik a ctitel socialistické vědy.

Něco takového se letos samozřejmě opakovat nebude. Zejména proto, že ve Sněmovně proti sobě stojí tři bloky. ODS se svým buďto Klaus, nebo nikdo, KSČM v pozici psa na seně, které sám nejí, ale jiným nedá (anebo dá, komu však a za co?), a do směšné nedůstojnosti rozhádaná nejen vládní koalice, nýbrž i její nejsilnější úd, sociální demokracie. Tato koaliční společnost se zatím shodla pouze na tom, že se na ničem neshodne.

Zahořklost Zemanových sirotků v klubu ČSSD se dá alespoň vysvětlit, když už ne přijmout. V co však, pro všechny svaté, doufali a co očekávali lidovci a unionisté, když ohrnuli nos nad Pavlem Rychetským jako nad možným prezidentským kandidátem? Nikoho vhodnějšího nemohli sociální demokraté nabídnout. Mají snad lidovci a unionisté v rukávu nějakého Bohumila Němce? Mstí se snad socialistům za nepodporu Pithartovi a Moserové? To bychom však byli až u Švejka: Zabili jste mi strejčka, tady máte přes držku! Nebo čekají zázrak od přímé volby? Ať tedy zvolí Klause rovnou, bude to důstojnější, ale to je jim žinantní.

Co když to však vyvrcholí ve vládní krizi, protože co s takovými parťáky? A nebude žádného Masaryka, který by ji zažehnal. Unionisté by tím spáchali sebevraždu, o které tak láskyplně uvažují, lidovci by se otřepali a hledali dalšího hostitele, na kterého by se přisáli. Jen občan by si v nejlepším případě odplivl. V horším mávl rukou nad politickými huncúty, kteří si hrají pro normálního člověka nepochopitelné hry. Těžko si představit, co horšího by se mohlo stát.

Související témata:

Výběr článků

Načítám