Čekala jsem víc empatie, řekla Novinkám Singapurka, jejíž manžel byl vážně zraněn při střelbě na fakultě

Navíc si stěžuje, že české úřady projevovaly malou snahu pomáhat a minimální empatii. Také jí vadí, že oblast střelby nebyla okamžitě uzavřena a evakuována.

Novinkám popsala situaci: „Šli jsme na Karlův most, bylo to pěkné, krmili jsme tam ptáky. Byli jsme ale hladoví a chtěli jsme si něco koupit. Pak jsme šli na Mánesův most, protože Peter na něm byl jako mladý. Vždycky jsem se tam chtěla podívat, už o líbánkách, ale to bylo v době bombových útoků a on se obával jet do Evropy. Šli jsme přes most, točila jsem to na video a slyšela jsem střelbu. Řekla jsem Peterovi, že to jsou výstřely, ale on říkal, že ne. Bylo tam přitom hodně sanitek a policejních aut s blikajícími světly. Šli jsme k univerzitě, když jsem slyšela další výstřel. Viděli jsme lidi, jak před tímto výstřelem utíkají, tak jsme utíkali zpátky, nevím kolik desítek metrů, možná dvě stě. Mysleli jsme si, že jsme už dost daleko.“

Sofea byla klidná: „Viděli jsme, že lidé zase normálně chodí, tak jsme zůstali stát na místě. Znovu jsem začala natáčet, dívala jsem se na druhou stranu řeky. Pak jsem uslyšela něco jako náraz větru a Vendel nizozemsky řekl, necítím nohy, a zhroutil se. Byla jsem v šoku, ale táhla jsem ho pryč a volala o pomoc.“

Na pomoc jí přišel kolemjdoucí a spolu ho táhli, i když si nebyli jisti, kam ho měli odtáhnout: „Nevěděli jsme, odkud přichází palba, jestli z ulice, nebo z okna. Petera odtáhli asi o sto metrů. Pak zastavila projíždějící sanitka. Odvezla ho a já jsem se se svými dvěma dětmi kryla. Ozval se další výstřel a ještě další.“

Sofea má výhrady k postupu policie. „Jak to, že okamžitě neuzavřeli celé okolí fakulty?“ ptá se.

Mluvčí pražské policie Jan Daněk na to reagoval slovy: „Postup policie vyhodnotil Úřad vnitřní kontroly, který v této oblasti žádné pochybení neshledal.“

Kam převezli jejího muže, nevěděla. Její švagrová se obrátila na nizozemskou ambasádu a  bratr zase na singapurskou. Singapurský honorární konzul Martin Plachý se okamžitě obrátil na policii, aby zjistil, kde se Peter Vendel nachází. „I když jsme jim zanechali číslo a e-mail, nekontaktovali mne,“ uvedl konzul. Že Vendel leží ve fakultní nemocnici, zjistila dříve nizozemská ambasáda.

Mluvčí pražské policie na tento dotaz přímo neodpověděl. Pro Novinky pouze uvedl: „Policie se všemi třemi zraněnými cizinci komunikovala v nemocnici, jakmile to jejich zdravotní stav dovolil. Všichni byli poučeni, byly jim poskytnuty informace a nabídnuta psychologická pomoc. Jelikož je poškozený občanem Nizozemska, byli jsme v kontaktu s pracovnicí ministerstva zahraničí Nizozemska, se zástupcem nizozemské ambasády a s manželkou poškozeného.“

K psychologické pomoci žena uvedla: „Tolik se toho děje, myslíte si, že mám volnou hodinu na terapii? Umím zůstat v klidu, potlačit to v sobě, protože myslím jenom na své děti.“

Sofea musela řešit další problémy, s dětmi zůstala v Praze, kde měly být jen dva dny. „Cítila jsem se ztracená,“ svěřila se. Prodloužila si pobyt, ovšem za své. Pojišťovna jí řekla, aby se obrátila na příbuzné, protože prodloužení pobytu v takovémto případě pojistka nepokrývá. Při cestě do Prahy si skutečně nikdo nepořizuje pojištění jako do země, kde se běžně na ulicích střílí.

Dost peněz na třítýdenní pobyt však neměla. „Nejsme tak bohatí,“ řekla Novinkám.

Přiznala, že nevěděla, co dělat: „Když máte zastřenou mysl a padá na vás tolik věcí, nevíte, kam se obrátit. Myslela jsem si, že by to měla udělat česká vláda.“ Domnívala se, že by měly pomoci české úřady nebo nizozemská ambasáda.

„České úřady ale nic neudělaly. Když procházely jména zraněných obětí, proč neprošly jména rodinných příslušníků,“ stěžovala si. Pomoc ze všech stran komplikovalo to, že oba manželé byli cizinci a každý z jiné země.

„Manželka zraněného Nizozemce vyjádřila potřebu prodloužit si pobyt v Česku i po skončení hotelové rezervace s tím, že na to už nemá finance. Podle našich informací jí byl tento pobyt prodloužen bezplatně honorárním konzulem Singapuru,“ uvedl mluvčí ministerstva zahraničních věcí Daniel Drake. „Když jsme se snažili zjistit, jak ženě pomoct, aby tu mohla zůstat dál, tak to už honorární konzul zařídil. Povinnost pomoci má primárně on,“ dodal.

Sama očekávala, že ji budou úřady kontaktovat přímo: „Já jsem taky oběť, moje děti jsou taky obětí.“ Dosud je pro ni těžké o střelbě mluvit a popisuje, jak obtížné to bylo pro jejího pětiletého syna první týden. Lekl se každé houkající sirény nebo rány. Bál se, že je to střelec.

Ministerstvo zahraničí se jí snažilo pomoci, zdůraznil Drake, byť to není jeho povinnost: „Ministerstvo zahraničí má za úkol poskytovat konzulární pomoc českým občanům v zahraničí. Vrchní ředitel sekce právní a konzulární Martin Smolek zaslal bezprostředně po tragédii dopis zraněnému nizozemskému občanovi prostřednictvím ambasády. V něm vyjádřil lítost a detailně popsal postup, jakým způsobem si lze u ministerstva spravedlnosti zažádat o odškodnění. MZV bylo od počátku v intenzivním kontaktu s ministerstvem spravedlnosti, aby zajistilo, že i zranění cizinci budou mít nárok na odškodnění.“

Honorární konzul Plachý postup ministerstva ocenil, i když uvedl, že jednalo až pod tlakem jeho a nizozemského velvyslance.

Sofea však čekala i něco jiného: „Mohli být lidštější, celá situace byla chaotická, ale od střelby uplynuly tři týdny. Člověk by očekával od české strany více. Peníze jsou důležité, ale čekala bych více empatie.“ To opakovala několikrát.

Peter Vendel by měl být v neděli letecky přepraven do Singapuru, i když původně to lékaři nedoporučovali, pak s tím ale souhlasili. Problém je, že Sofea se svým synem, který s ní zůstal v Praze, neměla ještě v pátek, kdy rozhovor vznikl, jisté, že se do letadla vejde. Dcera odletěla do Singapuru už dřív.