Čeká nás desetiletí stagnace, placení dluhů a ozdravných balíčků, míní Klaus

Kromě otázek týkajících se EU se Klaus vyslovil i k dalším tématům. Mimo jiné uvedl, že odchodu některých zemí z eurozóny se není třeba bát a přirovnal ho k rozpadu československé koruny. S odstupem času se také vrátil k otázce kupónové privatizace a stručně ji ohodnotil, vyjádřil se k poklesu úrovně politické kultury či k aktuálnímu dění.

Kompletní doslovný přepis on-line chatu se čtenáři Novinek:

Klaus: Nevím přesně, co znamená slovo odstup, ale jestli si tazatelka pod tím představuje odchod z eurozóny, pak si myslím, že klidný individuální odchod jedné či více zemí z eurozóny by žádným koncem světa nebyl. My jsme také zažili odchod země z měnové zóny, tehdy zvané Československo, a nic tragického se nestalo.

Klaus: I v tomto případě musím říci,že slovo restart úplně jasné není. Bylo by ideální, kdybychom mohli začít, jako kdyby nebyla žádná minulost, ale to v žádném případě nejde ani ve světové ekonomice ani v osobním životě nikoho z nás. Tu minulost musíme nést s sebou, a proto takový idylický začátek není možný.

Klaus: To se nedá odpovědět jednou větou, o tom se pokouším psát na 150 stránkách ve své, včera vydané knize. Jednoduchá odpověď neexistuje. Já se obávám, že před námi je desetiletí ekonomické stagnace, splácení dluhů, nepřetržitých ozdravných balíčků, atd. Moc veselá budoucnost to není.

Klaus: Děkuji za podporu, autogramiáda je zítra, to znamená v pátek odpoledne v 15.30 hod. v Praze na Václavském náměstí v prodejně knih Luxor. 7. prosince přijedu do Opavy a Ostravy.

Klaus: Slovo katastrofální bych nepoužíval. Bude to rok velmi slabého, ne-li nulového růstu, což určitě není moc dobře, ale katastrofa to není. Slovo katastrofa si nechme na horší situace.

Klaus: Není vyloučeno, že někdy společnou evropskou měnu přijmeme, ale teď to vůbec není na pořadu dne a nemá smysl se tím vůbec zabývat. Teď je to otázka pro teoretiky, ale ne pro praktiky. Ale Vy se toho, když se podívám, jak se nazýváte - supeeeergirl - tak Vy jste tak mladá, že se toho dožít můžete. Já doufám, že já už se toho nedožiju.

Klaus: Jsem naopak přesvědčen, že svými postoji, zájmy naší země nepoškozuji. Možná, že mé postoje netěší některé dnešní bruselské politiky, ale já myslím, že mým úkolem není těšit bruselské politiky, mým úkolem je prosazovat zájmy České republiky. A navíc přídavné jméno umanutý je naprosto nepříhodné. Témat, o kterých mluvím a píšu, je mnoho, a o problémech - a to nesmírně hlubokých v dnešní Evropě - si dnes štěbetají vrabci na střeše, to není žádná moje umanutost. Otevřte si kterékoli noviny v Evropě.

Klaus: Nic se nedá udělat okamžitě, jakákoli změna v Evropě bude dlouhodobým procesem a proto i Vy musíte vydržet. Musíte své postoje prosazovat všemi cestami, nerezignovat právě v této chvíli. Rozumím, že většina lidí chtěla vstoupit do EU, protože jsme moc jiných alternativ neměli. Teď jde o to pokoušet se měnit EU zevnitř. Zvenku by to nešlo.

Klaus: V dluhové pasti řada zemí EU již je. To je přítomnost, to není budoucnost. Já nepředpokládám, že se současné mocenské struktury EU rozpadnou. Na to jsou příliš silné a příliš motivované. Dluhová past se bude řešit na úkor občanů všech evropských zemí, nejenom těch, které se extrémně zadlužily. To je můj předpoklad bezprostřední budoucnosti. V Bruselu se bude vládnout jako dosud.

Klaus: I toto je na knihu nebo článek, ne na jednu větu. Leccos jsem o tom napsal. I teď, s odstupem času, jsem přesvědčen, že jsme volbou kupónové privatizace jako jedné z u nás používaných privatizačních metod, udělali dobře. Myslím, že současní kritikové kritizují politiku, nikoliv tuto vlastní privatizaci. Kupónová privatizace naší zemi nepochybně pomohla. Ale připouštím, že nános nesmyslné kritiky je tak silný, že Vás tato má slova nemohou přesvědčit. Podívejte se na sborník Centra pro ekonomiku a politiku na téma kupónová privatizace, který byl vydán v roce 2002. Odkaz je na www.cepin.cz.

Klaus: Musím připomenout, že ve své nové knize "Evropská integrace bez iluzí" jsem Řecku věnoval jednu kapitolu a více si o tom můžete přečíst tam. Včera jsem se dozvěděl, že Řecko přiznalo, že vyplácelo 10 tisíc důchodů bývalým státním úředníkům, kteří už jsou mnoho let po smrti. Nejstaršímu bylo 140 let. To jsou absurdní věci. Ale ve své knize, ale i jinde, opakovaně říkám, že viníkem není jen Řecko. Řecko se "nevloupalo" násilím nebo potajmu do Evropské unie a do eurozóny, Řecko tam bylo přijato. To považuji za velmi důležité. Stejně tak platí, že Řecko si nejen půjčovalo, ale že Řecku bylo půjčováno. Takže viníci jsou i na druhé straně. Řecko se snaží své mzdy a platy brzdit nebo dokonce snižovat, ale nedostatečně. Příkladem by jim mohlo být Lotyšsko, které při své krizi před několika lety udělalo škrty a snižování mezd a platů daleko radikálnější.

Klaus: Nežijeme ve vzduchoprázdnu, nejsme ostrov, kdesi uprostřed oceánu. Jsme součástí Evropy a jsme - a to je ekonomický termín - tzv. malou otevřenou ekonomikou. Ta je z definice dominantně závislá na svém zahraničním obchodě. Když jsou problémy u našich hlavních obchodních partnerů, nemohou nebýt problémy u nás. A navíc, světové finanční trhy málo diferencují a mají sklon nás házet do jednoho pytle se sousedními zeměmi střední a východní Evropy, což pro nás právě v tuto chvíli není žádnou velkou výhodou.

Klaus: Určitě nebudu volat po pouličních demonstracích, určitě budu volat po řešení v rámci institucí naší parlamentní demokracie. Jsou u nás politické strany nebo politická seskupení, která mají na Evropu názor podobný Vašemu, zkuste si je vyhlédnout a případně jim dát svůj hlas.

Klaus: Natisknout peníze se určitě dá a v minulosti to mnohé státy opakovaně udělaly. Je známou věcí, že dluhy se dají nejlépe zlikvidovat inflací, což je ovšem řešení naprosto špatné. Dokud se dluhy splácejí, dělá to dlužník, to znamená ten, který dluhy zavinil, zatímco když vznikne inflace, dluhy splácejí všichni občané státu, ač s vytvořením dluhů neměli vůbec nic společného. Jako občan České republiky byste měl bojovat ze všech sil za to, aby dluhy nebyly umazávány inflací.

Klaus: Nedovedu si představit, že bych chtěl žít v jiné zemi než je ta naše. Takhle stručně musím odpovědět.

Klaus: Nemyslím si, že má Čína zájem nás zachraňovat a vůbec si nemyslím, že by to Čína dělala z jakýchsi altruistických důvodů. Čína je velkým světovým hráčem a v jejím zájmu je světová ekonomická stabilita, v jejím zájmu není nestabilita dalšího velkého hráče, kterým je Evropa. To by jí eventuálně mohlo motivovat, aby si část evropských dluhopisů eventuálně koupila. Ale jestli to udělá, to nevím.

Klaus: Pokles politické kultury mne netěší, opakovaně to říkám, ale nemám rád, když se útočí jen na politickou kulturu. Pokles kulturního, nebo chcete-li civilizovaného jednání se v naší zemi netýká pouze politiků. Vidím stejný pokles kultury v médiích, v kultuře, ve školách, prostě všude. Politici jsou důsledkem toho všeho, nikoliv příčinou. Já vím, že to není populární názor, ale měl by být vysloven. Kultura politiků oproti kultuře chatů na různých internetových serverech ještě nedopadá tak špatně. Podívejte se, co píšou někteří Vaši spolutazatelé.

Klaus: Radši jeden další Temelín než tisíce či desetitisíce solárních panelů nebo obrovských vrtulí hyzdících každý koutek naší krásné země. Stejně se obávám všech možných biopaliv a dalších "obdivovaných" tzv. obnovitelných zdrojů energie.

Klaus: Určitě máte pravdu, ekonomika může fungovat jen v širším kontextu morálky, vzájemné důvěry, dodržování dohod, atd. O systému sexuální výchovy ve školách čtu pouze v novinách, nevím, jestli to není trochu přehnané, ale považuji to za chybu. Dítě by také nemělo být luxusem, ale radostí.

Klaus: Systém demokracie nepřestává fungovat, přestává být pravdou to, že v současnosti dominuje demokracie, například v evropské realitě. Základní principy demokracie jsou nepřetržitě narušovány a popírány, žijeme ve světě, který je daleko méně demokratický, než jak jsme si před 22 lety v listopadu 1989 mysleli, nebo alespoň já si myslel. I o tom je má nová kniha o evropské integraci.

Klaus: Nevím, jestli chce každý opravdu společnost řídit, ale vím, že mnozí si nárokují jako automatismus spoustu věcí aniž by si je zasloužili, aniž by si na ně vydělali. Pouze natahují ruku a dnešní společnost jim to umožňuje. To je primární příčina dnešní evropské dluhové krize. To, že se to v jedné zemi dělá více než v druhé, je až dodatečným problémem.

Klaus: To je dlouhá otázka, vyberu si z ní jen ten její závěr. Otázka referenda v Řecku byla neuvěřitelně nesmyslně interpretována a mrzí mě, že se k tomu přidali i někteří naši, jinak rozumní komentátoři. Řecký premiér, který nemá hlavní klientelu v Bruselu, ale lidi u sebe doma, usoudil, že nemůže jenom vyjednávat v Bruselu, ale že si to musí nechat doma potvrdit. Jestli lidé eventuálně nepřijmou radši jinou cestu. Se zlou se ovšem potázal. Velcí Evropané se začali cítit uraženi, že si někdo dovolil jejich údajně dobré úmysly zpochybňovat. Mě urazilo chování těchto lidí, nikoli Řeků.

Klaus: Mám strach, že to ve svém vlastním zájmu budou hrát ještě dlouho. Obávám se, že si alternativní řešení vůbec nepřipouštějí. A tudíž na něm ani nepracují. Vidí jenom jeden směr, jenom jednu cestu a já musím říci to, co jsem řekl včera při křtu své knihy, že slepá ulička - a já si myslím, že Evropa ve slepé uličce je - nemá žádné pokračování, není možné jít dál, to není tunel, na jehož konci by mohlo být nějaké nadějné světýlko, na konci slepé uličky není nic. A to oni nechtějí připustit.

Klaus: Žádná škola na prezidentování neexistuje, podívám-li se na různé prezidenty celého světa, tak vidím, že měli nejrůznější školy. Škola je elementární předpoklad racionálního myšlení, racionálního uvažování. Velmi bych doporučoval seriózní společenskovědní obor, protože ten je přece jenom lepším předstupněm než studium chemie či biologie, jakkoliv si těchto oborů nesmírně vážím. Ale ty společenskovědní obory jsou také vážnými disciplínami a lidé se strašně mýlí, když si myslí, že jsou to věci, kterým je možné rozumět bez jakéhokoliv vážného studia.

Klaus: Korupce u nás nepochybně existuje, je to jev samozřejmě škodlivý a společenskou atmosféru nesmírně poškozující. Touto větou bych mohl skončit. Dodávám nicméně alespoň to, že se někteří lidé u nás tváří jako bychom byli zemí jinak korupční než zbytek světa, s čímž já nesouhlasím. A druhou větou je to, že je třeba pečlivě odlišovat politickou hru o korupci se skutečnou, reálně existující korupcí. I o tom jsem přesvědčen, že to první je větší než to druhé. Ale dělejme maximum pro to, aby korupce byla co nejmenší.

Klaus: Česká republika nestojí před krachem či bankrotem, je tisíc věcí, které můžeme kritizovat, ale nepřestřelujme to na druhou stranu. Jestli to budeme dělat, tak tomu sami uvěříme a sami si ten bankrot naordinujeme. Začal jsem si připravovat svůj novoroční projev a i to se tam snažím nastínit. Kritika určitě ano, ale kritika racionální, nikoli iracionální.

Klaus: Praze málo rozumím, nemyslím městu Praha, ale politice v Praze. Pondělní večerní zpráva o ukončení dosavadní koalice na magistrátě mě nesmírně překvapila, přiznám se, že jsem nic takového netušil. Nevím také, který z výroků, které se každou chvíli objevují v médiích, je relevantní nebo irelevantní, pravdivý nebo nepravdivý. Zdá se mi, že se někdo pustil do jistého projektu, který se mu vymyká z ruky a teď to vidím velmi nejasně. Rozumím, že se na to Pražané musí mračit. Já se mračím také.

Klaus: Ministr je politická role a proto je to s kvalifikací ministra vždycky složité. Není vůbec pravda, že musí být ministrem zemědělství sedlák, ministrem zdravotnictví chirurg a ministrem dopravy řidič autobusu. Role ministra vyžaduje úplně jinou kvalifikaci. Na druhé straně si myslím, že když jsem se stal 10. prosince 1989 ministrem financí, že pro mne bylo obrovskou výhodou, že jsem se předcházejícího čtvrt století problematikou financí, měny, bankovnictví, státního rozpočtu zabýval, že jsem o tom přečetl stovky knih a článků, že jsem o tom sám publikoval odborné články. To byla výhoda naprosto nesporná a vůbec si nedovedu představit, jak bych to mohl dělat bez toho. Byla sice doba revoluční, dělali jsme věci zásadní, což dneska není pravdou, dnes se dělají rozhodnutí daleko nižšího řádu. Přesto se musím nahlas přiznat, že jsem pozvednul obočí, když jsem zjistil, že je nový ministr průmyslu a obchodu anesteziolog. To není žádný útok na pana doktora Kubu, to je můj obecný názor.

Klaus: Tuto otázku, resp. mou odpověď udělejme jako poslední, stejně už jsme ten hodinový chat o čtvrt hodiny přetáhli. Tady říkají pracovníci Novinek.cz, že to vůbec nevadí. Ani mně to nevadí. Myslím, že takto odpovídat na dotazy čtenářů je důležité a že to patří k prezidentské funkci. Dělat prezidenta určitě není lehké, ale mne to nesmírně těší. V úterý jsem přišel domů, nemohl jsem usnout a rekapituloval jsem si právě končící den. Když si představím, že jsem prožil dvouhodinovou vážnou debatu, zda podepsat či nepodepsat klíčové reformní zákony naší vlády, když jsem prožil hodinovou diskusi s naším velvyslancem v Moskvě o přípravě návštěvy ruského prezidenta u nás počátkem prosince letošního roku, když jsem prožil hodinovou debatu s třetí nejvýznamnější politickou osobností jedné z klíčových zemí současného světa, předsedou Parlamentu Turecka, když jsem na večerním koncertu Jazz na Hradě, který jsem zahajoval, seděl vedle velvyslanců dvou asi nejvýznamnějších zemí dnešního světa, velvyslance amerického a velvyslance čínského, a mohl jsem s nimi hovořit, pak musím říci, že je to taková plejáda akcí a různorodých témat, která se skoro nikomu jinému než prezidentovi nemůže podařit. Takže jestli chcete zkusit být prezidentkou, tak to určitě zkuste. Ale z náznaku náhodných témat jednoho prezidentského dne snad vyplývá, že do své přípravy musíte něco nainvestovat. Takže tu zkoušku radši až poté předchozí investici. Teď už ale opravdu musím končit, moc děkuji za tuto unikátní příležitost a doufám, že jsem aspoň někoho z tazatelů svými odpověďmi uspokojil. Přesto doporučuji podívat se na mou knihu "Evropská integrace bez iluzí", tam se to argumentuje poněkud šířeji a podrobněji. V každém případě děkuji za tento hezky a inspirativně strávený čas. Děkuji tazatelům a hlavně Novinkám.cz.