Článek
Podmínky vycházejí z dekretu, který loni v srpnu podepsal ruský prezident Vladimir Putin. Účastníci programu si mohou zažádat o víza až na 90 dnů a následně podat žádost o povolení k dočasnému pobytu v Rusku. Nemusí přitom dokládat znalost jazyka, historie ani legislativy.
„Podat žádost o udělení takového víza mohou cizí občané zemí zařazených na seznam cizích států a území provádějících politiku, která vnucuje destruktivní neoliberální ideologické postoje odporující tradičním ruským duchovním a morálním hodnotám,“ uvádí ambasáda. Možnost přihlášení k pohovoru zde.
Slováci a Maďaři ne
Výčet zemí, které takto údajně indoktrinují občany, čítá vedle USA, Kanady, Austrálie, Nového Zélandu, Japonska, Korejské republiky, Tchaj-wanu i většinu evropských zemí.
Do Ruska se takto naopak nemohou vystěhovat obyvatelé Slovenska a Maďarska, jejichž vlasti na seznamu chybějí.
Vedle standardních náležitostí, jako jsou vyplněné formuláře či platný pas, vyžaduje ruská strana rovněž „doklad potvrzující existenci (neexistenci) záznamu v rejstříku trestů“, který musí být ověřen na ambasádě, případně notářem na území Ruska.
Zdravotní prohlídka v Rusku
Získání povolení k dočasnému pobytu v Rusku je rovněž podmíněno předložením lékařské dokumentace potvrzující neužívání psychotropních a psychoaktivních látek a bezinfekčnost.
„Uvedené lékařské dokumenty a certifikáty se vydávají na základě výsledků lékařské prohlídky v lékařských organizacích nacházejících se na území Ruska,“ dle nařízení ruského ministerstva zdravotnictví.
Nezbytné je rovněž absolvování stání registrace, poskytnutí otisků prstů a fotografování.
Aby zájemci mohli požádat o vízum, musí nejprve na ambasádě projít pohovorem, který bude spolu s písemnou žádostí vyhodnocen.
Adorace Ruska, které v únoru 2022 rozpoutalo válku na Ukrajině a v hybridních sférách soustavně útočí i na její západní spojence, je vlastní řadě politiků i nemalé části dezinformační scény, která, zaštiťujíc se mírem, setrvale opakuje ruské narativy.
Zemi, jež v průběhu konfliktu již přišla o několik stovek tisíc vojáků, se nedostává živé síly na bojišti, ani pracovní síly v ekonomice, kterou zcela podřídila válečné výrobě. Do Ruska tak před časem zamířilo několik tisíc vojáků z KLDR a verbovat vojáky se Rusové snaží i jinde.
Nabízí se proto legitimní otázka, zda zájemci, kteří by se rozhodli jít vstříc „tradičním ruským hodnotám“, neocitli se svým statusem dříve či později na ukrajinském bojišti.
