Článek
Předně vám blahopřeji k návratu do ČR. Kdy přesně jste se vrátili ze Zambie?
Děkuji, ale přesné datum nebudu uvádět. Bylo to ale ještě před Silvestrem. Návrat jsme tajili, nechtěli jsme si narušovat soukromí. Návrat byl pro naše rodiny velmi emotivní.
Jak se vám podařilo dostat se ze Zambie?
Bohužel tyto informace vám neposkytnu.
Nechcete, nebo je nemůžete poskytovat?
Nebudu ani zdůvodňovat, proč ty informace neposkytnu, nezlobte se.
Jak vlastně došlo k vašemu zatčení?
Na ten okamžik jen tak nezapomenu. Na mapě jsme našli letiště, zastavili jsme u brány, abych si vyfotil dvě letadla. Byl to starý ruský MiG a český Albatros nebo Delfín. Řekl jsem si, že tu fotku musím prostě mít, tak jsem vystoupil z auta, a za okamžik okolo nás byly samé uniformy.
Co vám v tu chvíli blesklo hlavou?
Že to je nedorozumění. Snažili jsme se jim to vysvětlit. Vozili nás po policejních stanicích. Že je zle, nám došlo až na hlavní policejní stanici v Lusace, kde nám sebrali všechny věci, namířili na nás samopal a odvedli do cely.
Od spoluvězňů jsme dostávali toastový chleba, banány a místní hlavní jídlo – kukuřičnou kaši s kořením nebo kousky masa.
Řekli vám, čeho jste se měli dopustit?
Do té doby říkali, pořád OK, ale když jsme byli odvedeni do cely, tak jsem si všiml, že na protokolu bylo anglicky napsáno špionáž. Říkal jsem klukům – viděli jste to, to snad není možný. Připadal jsem si jako v nějakém šíleném snu.
Byli jste na cele pouze vy tři?
Ne, bylo tam několik černochů. Báli jsme se. Zpočátku nás prošacovali, a když zjistili, že nám všechny věci vzali, a řekli jsme jim, za co nás drží, tak nás nechali být. Naopak během těch sedmi dnů nám i pomohli, dávali nám jídlo.
Vy jste nedostávali vězeňskou stravu?
V zadržovacích celách se nevaří. Jídlo nosí vězněným jejich rodina. Od spoluvězňů jsme dostávali toastový chleba, banány a místní hlavní jídlo – kukuřičnou kaši s kořením nebo kousky masa.
Věřili jste v tu dobu, že se dostanete domů?
Úleva přišla, až když nás navštívil honorární konzul a pan velvyslanec Zahradníček. Sehnal nám právníka, prý nejlepšího v zemi. Tomu se podařilo vyjednat propuštění na kauci s podmínkou, že se budeme zdržovat u někoho z místních. Bydleli jsme u honorárního konzula. Tam jsme měli přístup k telefonu a občas i k internetu. To už jsem si říkal, že to bude dobré. Největší úleva však byla po přistání v Praze. Popravdě mi to ale naplno všechno ještě nedošlo.
Bál jste se o život?
Nikdy jsme se naštěstí nedostali do situace, že by nás někdo napadal a podobně. Ale i kdybychom nedostali 25 let za špionáž, ale třeba jen dva roky strávené v přeplněné lusacké věznici, tak mě napadlo, že tam bychom asi nepřežili.
Jaké důkazy proti vám vlastně měla zambijská strana?
Byly to fotky pořízené z veřejných míst a stará mapa Lusaky pokreslená od dětí naší kamarádky. Ty čmáranice měly být prý skici vojenských objektů. Absurdní, že?
To ano, ale proč jste vlastně fotil vojenské letiště?
Bylo to tou mapou. Byla stará a na ní bylo uvedeno, že to je městské letiště. Později jsme se dozvěděli, že před letištěm byla cedulka velikosti A4 s nápisem, že to je vojenské letiště. Vůbec jsme to nevěděli.
Jaký byl vlastně účel vaší cesty do Zambie?
Vyrábím výstavní stánky pro veletrhy, takže jsem byl zvyklý často pracovně cestovat do exotických zemí. Do Zambie jsme si ve volném čase udělali s kolegy výlet z JAR, kde jsme připravovali veletrh. Měli jsme devět dnů čas a rozmýšleli jsme, kam pojedeme. Zambie nám tehdy přišla jako nejbezpečnější ze všech okolních zemí.
Jak vaše věznění prožívala vaše rodina?
Rodiče to nesli těžce, ale ještě ze Zambie jsem jim vzkazoval, že vše dobře dopadne. Mladší syn se od odvysílání jedné reportáže o nás uzavřel do sebe, tak snad to bude brzy dobré.
Pojedete znovu do Zambie nebo jiné exotické země?
Teď si dám chvíli asi oddych a budu jezdit spíše po Evropě. Ale byl jsem zvyklý pracovně cestovat do exotických zemí a jistě se za čas zase vydám někam dál.
Jak jste vlastně oslavil návrat?
V rodinném kruhu. Uvařili mi knedlo vepřo zelo a trochu se popilo (smích).
Máte někoho, komu byste rád poděkoval?
Telefonicky jsem poděkoval panu ministrovi Schwarzenbergovi, potom velvyslancům a všem, kteří nám pomohli. Děkovný dopis pošlu také panu prezidentovi. Děkuji i všem, kteří nám doma drželi palce.