Článek
Rozhodnutí má kořeny v rozvodové tahanici manželů z Moravskoslezského kraje. Jádrem sporu byl rodinný dům se třemi bytovými jednotkami o velikosti 3+1.
Rozdělení takového domu ve společném jmění na stejné poloviny je na první pohled těžko zvládnutelné. Soud ve Frýdku-Místku proto nařídil dům prodat v dražbě a výtěžek rozdělit napůl.
Manžel se s takovým řešením nesmířil s tím, že v domě chce dál bydlet, a podal odvolání. I krajský soud v Ostravě ale prodej domu potvrdit. Připomenul, že vzhledem k rozvráceným rodinným vztahům nelze dům přikázat ani do podílového spoluvlastnictví.
Muž ani tehdy svůj boj nevzdal a dovoláním se obrátil na Nejvyšší soud s tím, že soudy nesprávně posoudily otázku možnosti vypořádání společného jmění manželů.
Nejvyšší soud: Časy se mění
U senátu v čele s Michalem Králíkem ale nepochodil. Soudci uznali, že dříve nebylo možné vypořádat společné jmění manželů tak, že se nařídil prodej a výtěžek se rozdělil. Jenže jedním dechem dodali, že časy se mění a pohled soudů na spornou věc také.
Ve sporech o vypořádání společného jmění manželů se totiž začaly objevovat stále dražší položky, ať už se jedná o nemovitosti, obchodní podíly, cenné papíry nebo členské podíly v družstvech.
Když pak nemohlo dojít k vyplacení druhé strany, končily tyto položky v podílovém spoluvlastnictví, ačkoli to jedna, druhá či obě znesvářené strany takto řešit nechtěly, neboť to často vedlo jen k dalším sporům.
„Nařízení prodeje věci ve veřejné dražbě s rozdělením výtěžku mezi účastníky je přípustným způsobem vypořádání společného jmění, přičemž v poměrech projednávané věci šlo o nejvhodnější a také jediné možné řešení,“ zakončili své rozhodnutí soudci.
Advokátka nežádala pro trýzněnou holčičku žádné odškodné. Stejně by jí nic nedali, hájila se
