Byznys s umělým oplodněním: Češky prodávají vajíčka cizinkám

Podle informací z Ústavu zdravotnických informací a statistiky plyne, že v roce 2017, ze kdy jsou k dispozici poslední data, zahájily kliniky přibližně pět tisíc cyklů vedoucích k darování vajíček.

Počet dárkyň bude podobný, i když nelze vyloučit, že některá žena darovala vajíčka vícekrát nebo že se u některé proces dokončit nepodařilo.

Ve stejném roce pak data hovoří o šesti tisících zahájených cyklů s cílem přijetí darovaných vajíček, z toho přes pět tisíc připadá na cizinky v průměrném věku těsně nad jednačtyřicet let. Tyto údaje se od roku 2014 takřka neliší.

Podle ceníků dostupných na webech klinik proces umělého oplodnění z darovaného vajíčka stojí často i přes sto tisíc korun. Odměna pro dárkyně vajíček se přitom pohybuje okolo 25 tisíc korun, přičemž vajíčka od jedné dárkyně mohou putovat i k několika zájemkyním o umělé oplodnění.

Z toho plyne snaha získat od dárkyně co největší počet vajíček, ostatně i kvůli tomu jsou stimulovány hormony.

Právu se podařilo získat svědectví člověka, který pracoval v jedné z reprodukčních klinik. Podle jeho slov je už nyní umělé oplodnění velký byznys s tendencí k růstu v budoucnu vzhledem k civilizačním chorobám a počtu žen, které odkládají početí až na dobu těsně před čtyřicítkou.

„Kdo v tom nepracuje, tak si to neumí, bohužel, nebo možná bohudík, ani představit. Tlak je ze všech stran a je to strašný propletenec. Farmaceutické firmy a preference vybraných léků, tlak vedení kvůli zisku, nutnost dělat spousty a spousty vyšetření a testů kvůli vykazování na pojišťovnu a na druhé straně tlak pacientů,“ řekl nyní už bývalý pracovník reprodukční kliniky, jehož identitu Právo zná.

„Nikoho na vedení nezajímaly konkrétní příběhy a peripetie, čím si ženy musely procházet a co všechno musely absolvovat, důležité bylo elegantně jim dát nejdražší léky, nejdražší péči, co šla. A spousta lidí byla tak zoufalá, že souhlasila pomalu se vším. Pro některé je to jediná a někdy poslední šance, jak se dočkat potomka,“ přiznal pracovník.

V darovacím programu se podle bývalého zaměstnance kliniky běžně děje to, že pár má možnost zaplatit si za jakousi exkluzivitu, tedy že dostane od dárkyně všechna vajíčka.

„Dárkyně pak vyprodukuje během hormonální stimulace třeba 21 vajíček, ale páru se řekne, že jich bylo jen sedm v pořádku. Přitom dalších sedm se dá jinému páru, který platí, a dalších sedm třetímu páru, který taky platí,“ popsal.

„Na stimulaci se berou mladé ženy, jež mají určitý hormon v takové hladině, že se dá předpokládat vysoký počet získaných vajíček, což je hlavní pro zisk. Někdy dostávají vyšší dávky stimulačních léků kvůli této výtěžnosti, což pak může vést ke komplikacím. Samozřejmě je tam riziko při odsávání vajíček z břicha, kdy může dojít k vnitřnímu krvácení,“ dodal zdroj Práva.

Právě v případu z Brna, kdy po darování vajíček jedna žena zemřela a u druhé lékaři boj o její život vyhráli, vyšetřovatelé s problémy po vysokých dávkách stimulačních léků pracovali. Diagnózu hyperstimulační syndrom uvedli ošetřující lékaři brněnské fakultní nemocnice, kam se ženy po zákroku na soukromé klinice dostaly.

„Obě poškozené byly stimulovány nepřiměřeně vysokými dávkami hormonu. Vlivem hormonální stimulace jsou vaječníky větší a měknou, v některých případech i samovolně prasknou. Hyperstimulace byla vedena snahou o získání co největšího počtu oocytů, vajíček, od dárkyně,“ konstatoval jeden ze znalců v případu ve výpovědi, kterou má Právo k dispozici.

Od mladé ženy, která po odběru zemřela, získali lékaři na klinice 32 vajíček. Při operaci, kdy lékaři bojovali marně o její život, operatéři popsali, že její vaječníky se změnily v rozbředlou tkáň. Od druhé pacientky, které lékaři museli vzít vaječník i vejcovod, získali při odběru na klinice 15 vajíček.

Podle bývalého pracovníka je ale potřeba vedle možných rizik upozornit i na to, že kliniky jsou opravdu poslední nadějí pro mnohé páry. „Úspěšnost u nás byla velká a viděl jsem hodně dětí, které by se jinak nenarodily, a spoustu šťastných rodičů, kterým pak už byly peníze fuk. Je to hodně citlivé téma a velmi záleží na konkrétním lékaři, na jeho etice a morálce,“ dodal.