Článek
Jaký je váš názor na vládní záměr změny zdanění u loterií, kurzových sázek a tvrdého hazardu, kdy má výrazně narůst daň právě u loterií?
Pokud mohu říci vlastní názor, tak se mi nelíbí, že v době ekonomického růstu vláda Andreje Babiše přichází pouze s nárůstem daní. Ekonomové přitom říkají, že v této době se má spíše snížit daň lidské práce a mají se nechat obyčejní lidé trošičku zbohatnout, nechat je našetřit si pár tisíc korun.
Zvyšování nepřímých daní, což je třeba právě hazardní daň, by mělo přijít do veřejné diskuse až poté. Návrh daňového balíčku v oblasti hazardu je ale spíše důkaz, že jde jen o hledání cesty nejmenšího odporu, jak z peněženky obyčejných lidí ještě vytáhnout další peníze do státní kasy, a argument prevence není v tomto případě relevantní.
Počet patologických hráčů se v této zemi stále pohybuje okolo sta tisíc
Sportku podávají lidé, jako je moje maminka, třeba ze svého důchodu a nejde zde o nějaký projev rozmaru či nezodpovědného chování. Je to spíše rituál a maličká naděje starého člověka, že by třeba mohlo přijít nějaké nenadálé štěstí. Já v této oblasti hazardní dani na loterie po pravdě nerozumím vůbec a udělal bych to zcela jinak. Určitě bych v zákoně zcela oddělil loterie od ostatního hazardu. Loterie, tedy Sportka a losy, jsou nejméně škodlivá část sázení.
V celé Evropě je pohlíženo na loterie jinak než na ostatní sázení a často jsou spíše spojeny s charitativní podporou. Proto hlavně v západní Evropě větší podíl trhu v oblasti sázení právě obsadily loterie a jsou spíše státem upřednostňovány, pokud máme mluvit o nějakých preventivních dopadech regulací.
Jsou navrhované změny systémový krok, nebo jen snaha vlády vybrat více peněz?
Jak jsem již řekl, o systémový krok nejde, to bychom museli mluvit o tom, jak mají loterie ze zisku podporovat sociální oblast či kulturu a jak naopak uvolnit ruce v oblasti loteriím, aby byly významnější než samotný skutečný hazard. Vládní studie, která vznikla na Úřadě vlády ještě pod mým vedením, právě upozorňuje na to, že mezi různými typy sázení jsou významné rozdíly v rizicích. Loterie rizikové jednoduše nějak nejsou.
Jak jsou zdaněny loterie a tvrdý hazard v zahraničí, je to podobné?
Think-Tank Racionální politiky závislostí, který jsem nedávno založil, udělal v létě malou studii o zdanění různých typů hazardu a loterií napříč Evropou. Již nyní jsou loterie v ČR po Řecku nejvýše zdaněny ve srovnání se zbytkem EU. Všude jde spíše o 17 %, pokud nejde o státní loterie, někde se to pohybuje okolo 20 % a v ČR je již nyní 23 %.
Přitom výběr z loterií v ČR bude jen okolo 500 milionů Kč, což tedy na druhé straně není žádná výhra. Také přemýšlím, zda nejde jen o nějaký konkurenční boj mezi jednotlivými částmi tohoto odvětví.
V zásadě máme pouze několik málo nástrojů, jak snižovat dopady problémového pití či kouření
I při tvorbě zákona o hazardním hraní se ministerstvo financí neubránilo silné hazardní lobby, a ne vše v zákoně je ošetřeno dostatečně dobře. Nemyslím tím nezákonnou lobby, ale tlak byl významný a v některých aspektech, které doporučovala mým úřadem zpracovaná studie, se prostě doporučení do zákona nepromítla.
Jaký máte názor na plánované zdanění výher nad 100 tisíc korun?
Musím říct, že jsem k této myšlence poměrně skeptický. Jak směrem k avizovanému daňovému výběru, který je, myslím, nadhodnocený, tak v obecné rovině. V oblasti hazardu a závislostí bývá obvyklé, že takzvaná dobrá praxe se aplikuje v dalších státech. Pokud je mi známo, zdanění výher není aplikováno plošně v modelu, který ministerstvo financí navrhuje, v žádné zemi EU. Je-li to tak dobrý a efektivní nástroj, nelze se nezeptat, proč tomu tak je?
Jaká je situace v alokaci peněz do prevence a léčby závislých? Co byste doporučil?
Určitě jedno z výše zmíněných doporučení je mnohem silnější finanční alokace státu do oblasti prevence a léčby. Jako všechna preventabilní onemocnění, tak i v otázce závislostí včasný záchyt a prevence významně snižují náklady a dopady na život jednotlivých spoluobčanů.
Je potřeba si představit, že je to úplně stejné jako třeba očkování. Když nebudeme očkovat proti obrně, tyfu a dalším onemocněním, nastane velký problém. Zde i po letech a velkých politických proklamacích je stále rozpočet na tuto problematiku opravdu legrační.
Tváříme se, že jsme zákonem vše vyřešili. Celou dobu ale upozorňuji všechny vlády, že pouze regulace neumí problém řešit. To je do určité míry, jako kdybychom řekli, že tyfus budeme řešit tím, že budeme pokutovat lidi, kteří si v restauraci neumyjí ruce, místo abychom prostě obyvatelstvo naočkovali.
Takže fakta jsou taková, že trh hazardu stále roste, objevil se nový fenomén on-line hraní jako zásadní narůstající prvek. Počet patologických hráčů se v této zemi stále pohybuje okolo sta tisíc, a to je hodně. Léčba je dostupná jen pro pár tisíc lidí a lidé se o ní ani nedozvědí.
A jak je to se schválenými opatřeními, třeba s registrem vyloučených hráčů?
Registr hráčů ani po letech stále není k dispozici. Je to jako vždycky. Některé politické strany udělají proklamaci o změně, pak se vytvoří papír, v tomto případě zákon a národní strategie a prohlásí se problém za řešený nebo vyřešený. Je to strašně frustrující pro člověka, který je nucen celý život v praxi toto vždycky a znovu sledovat.
Říkám si, že buď ty partaje tomu prostě nejsou kompetentní porozumět, nebo je to záměrná nepravda a podvod na lidech, které tento problém trápí. Opatření nejsou dostatečně vymáhána a některá nejsou vymáhána vůbec. Například v hernách má být odkaz na síť pomoci. Neslyšel jsem, že by toto někdo vymáhal, a hlavně síť pomoci je strašně podfinancovaná.
Otázka černých heren, on-line prostředí a celá řada dalších by dle mého měla být teď hodnocena po několika letech platnosti zákona a případně by se mělo přemýšlet, co se má dělat dál. Zákon a další opatření byly přijaty jen proto, abychom snížili počet lidí v problémech, a to se očividně nedaří vůbec. Pak je to celé zbytečné.
Co si v této souvislosti myslíte o výši zdanění u jiných závislostí, například alkoholu nebo cigaret?
Jedna věc je, co si myslím já, a druhá, co doporučují odborné autority, jako je Světová zdravotnická organizace (WHO). V zásadě máme pouze několik málo nástrojů, jak snižovat dopady problémového pití či kouření. Jako jedno z nejúčinnějších uvádí WHO práci s cenou, kde skoková zdražení například spotřební daně snižují frekvenci, a tím dopady užívání.
Jak jsem již řekl, nejsem ale pouze zastánce regulací. Prevence a včasná intervence mohou být také silným nástrojem, když je to například v balíčku těchto opatření.
Samozřejmě vysoká cena a nedostupnost dětem jdou ruku v ruce. Na druhé straně se toto nedá dělat takto trojčlenkou, ale je třeba ekonomická studie, která se podívá na ekonomickosociální situaci v ČR, pracuje s celkovým zatížením daní. Ekonomové říkají, že jde o nějakou elasticitu na trhu.
Když se zvýší do určité míry, sníží se frekvence a v nějaké míře pak již vytváříme prostor pro významný černý trh. Nakonec víme, že máme něco, čemu říkáme substituční léčba. Chcete-li, jde o realistický přístup, který nepočítá se společností bez alkoholu, nelegálních drog a cigaret.
Víme, že například tabák má dnes významně méně škodlivé náhražky, tedy substituce. Stát by měl spíše přemýšlet, jak podpořit tyto náhražky. Větším zdaněním to jistě není.