Článek
„Jeden příklad za všechny: obec Krupka na Teplicku. Panelové sídliště, obývané sociálně slabšími. Jde o malou obec, ale velké cenové rozdíly. Například ulice Čapkova nebo Dukelských hrdinů patří mezi ty, kde jsou byty v podstatě neprodejné. Cena bytu 3+1 se dostává k 50 tisícům. Ale jen o pár ulic dále jsou už ceny běžné,“ popisuje pro Právo Milan Vršecký z realitní sítě RE/MAX Synergy.
I tato běžná cena bytů je však nižší než v jiných částech země. Tři sta, čtyři sta tisíc, a už opravdu velký byt sotva půl miliónu. „Družstevní byty 2+1 na Teplicku se pohybují okolo 400 tisíc korun. V osobním vlastnictví jsou dražší. Velmi záleží na lokalitě a prostoru,“ dodal Vršecký.
KOMENTÁŘ DNE:
Lyžařské Nagano - Nedá se nic dělat, dnešní komentář musí být sportovní, protože jedna mladá dáma přepsala lyžařské dějiny země. Čtěte zde >>
To má vliv i na dražby nemovitostí dlužníků. Nízké ceny ovšem dostávají k jejich smůle dlužníky do kleští, protože i když o byt či domek přišli, tak ani nucený prodej nemovitosti, o niž není téměř zájem, dluhy často nespláchne.
„Velmi obtížně prodejné nemovitosti jsou ve vyloučených lokalitách na Ústecku, Sokolovsku, Chodově a Bruntále,“ potvrdil Právu šéf společnosti Eurodražby.cz Radim Hasman.
Podle ředitele realitní sítě M Zdeňka Václavka jsou standardně neprodejné například byty a domy v lokalitách Rudník, Žacléř, Lampertice, Adršpach, Teplice nad Metují, Meziměstí, Broumov a Machov.
Mladí se stěhují do větších měst
„V podstatě jde o všechny příhraniční oblasti na hranicích s Polskem. Ceny nemovitostí jsou zde na třiceti procentech oproti Náchodu,“ upřesnil Zdeněk Václavek. Jak připomíná, kdo může, hlavně mladší ročníky, stěhuje se za prací do Prahy, Hradce Králové a dalších větších měst.
„Strmý pokles ceny nemovitostí je v Karlových Varech, kde výrazně opadla poptávka Rusů. Byt 3+1 pořízený za šest miliónů se nyní prodává za 1,5 miliónu,“ řekl Václavek z M.
Radim Hasman z Eurodražby.cz odhaduje, že z celkové nabídky je z nějakého závažného důvodu neprodejných zhruba pět procent nemovitostí.
Stejně ale, jak se s oblibou říká mezi bazarovými prodejci ojetin, že každé auto má svého kupce, tak totéž platí i o téměř neobyvatelných domech. Jenže s tím rozdílem, že tenhle obří kšeft platí ve velkém stát.
Domy s neprodejnými byty skupují podnikatelé se sociálními dávkami. „Sociálně vyloučené lokality jsou velice zajímavé pro investory, kteří levně nakupují byty a dále je pronajímají sociálně slabším obyvatelům na podpoře. Z původně neprodejné nemovitosti se tak rázem stává prodejná,“ potvrzuje šéf realitek M holding Zdeněk Václavek.
Stále více peněz
Tito investoři do bídy do takových za hubičku skoupených objektů cíleně umísťují sociálně vyloučené, obtížně přizpůsobivé, dlouhodobě nezaměstnané či prakticky vůbec nezaměstnatelné obyvatele, kteří si chodí pro příspěvky na bydlení.
Začarovaný kruh. Reálná hodnota ulice či celé lokality se tím ale více propadá, protože zde zůstávají už jen sociálně vyloučení.
I když politici už léta napříč stranami mluví o potřebě obchod s chudobou živený ze státní kasy zarazit, ve skutečnosti stát do ghett sype stále více peněz. Zatímco podle ministerstva práce a sociálních věcí šlo v roce 2011 na příspěvky a doplatky na bydlení necelých 5,5 miliardy korun, tak za loňský rok to již bylo přes 12 miliard.
Do kategorie příjemců přitom čím dál tím více padají nejen tradičně chronicky vyloučení Češi, ale i obyvatelé, kteří ještě donedávna almužnu na bydlení nepotřebovali. Nijak nepřekvapí, že hlavně na severu republiky. Zde je podle úvěrového registru Solus nejvíce dlužníků, podle systému úvěrových informací GRIF nejvíce osobních bankrotů a podle úřadů práce také nejméně pracovních míst. Všichni to vědí, ale na centrální úrovni s tím nikdo nic moc nedělá.