Bylo to takové poklidné nedělní ráno. Pak zazvonil telefon, vzpomíná na tsunami český velvyslanec

Do Thajského království se Jiří Šitler dostal jako velvyslanec v roce 2001. O tři roky později, v prosinci 2004, zemi zasáhla přírodní katastrofa v podobě obří vlny tsunami a její dopady jej pak provázely až do konce jeho mandátu v roce 2006, jak prozradil v rozhovoru.

On sám byl v době pohromy ve stovky kilometrů vzdáleném Bangkoku a první, kdo ho na dění upozornil, byl jeho přítel z dětství. „V poklidném nedělním ránu mi zazvonil telefon a tam se mi ozval můj přítel, který trávil v Thajsku se svou rodinou dovolenou. Poměrně vzrušeným hlasem mi vyprávěl o tom, že je na lodi a ta se zmítá na moři někde mezi ostrovy Phi Phi a Phuketem a že je zvláštní to, co se děje,“ vyprávěl.

„Mně bylo divné, že takového chlapa znejistí pár vln na moři, ale vypadalo to velmi vážně, a tak jsem řekl, že zkusím zavolat na příslušná místa. Velmi rychle jsme dostali informaci, že se právě přiřítila vlna tsunami k thajským břehům. Okamžitě jsem mu to volal zpátky, ale ta situace se ještě zhoršila. Oni si vyrazili s přáteli na výlet lodí a jeho devítiletou dceru se kvůli tomu, jak se loď zmítala ve vlnách, velmi silně posekal lodní šroub. Nakonec se jim podařilo dojet na ostrov Phuket a ji dali dohromady,“ řekl Šitler.

Ne každý příběh ale skončil dobře. Tsunami si vyžádalo zhruba 230 tisíc lidských životů. Zahynulo také osm Čechů. „My jsme byli zaplaveni příslušným množstvím telefonátů i od jejich příbuzných z České republiky, kteří netušili, zda jsou jejich blízcí v té zasažené oblasti. My jsme tedy velmi naléhavě vyzývali všechny naše občany v Thajsku, ať kontaktují své rodiny,“ vzpomínal.

Nějakým způsobem tato katastrofa postihla zhruba dvě stovky Čechů. „My jsme si s kolegy tehdy rozdělili na ambasádě úkoly. Někteří se starali o mrtvé, tedy o záležitosti spojené s převozem těl, jiný kolega měl na starost zraněné, další všechny ty, kteří v Thajsku uvízli bez dokumentů,“ připomněl okamžiky po katastrofické události.

Jiří Šitler se ze své pozice v první fázi věnoval prý hlavně identifikaci mrtvých. „U některých se to podařilo během prvních dnů, u některých to trvalo dlouhé měsíce, protože do toho střediska, vytvořeného thajskými úřady ve spolupráci s Interpolem na ostrově Phuket, jednotlivé země vysílaly své odborníky. I my jsme tam měli dva kriminalistické experty na identifikaci. Ta těla se nacházela postupně a postupně se také identifikovala. Většinou to bylo podle zubů, protože otisky prstů už většinou po několika dnech nebyly možné,“ vyprávěl v rozhovoru.

„Co mi utkvělo v paměti, byl ‚sladký‘ pach těch rozkládajících těl, který jsem do té doby neznal. Někdy mám pocit, že ho cítím ještě dneska,“ sdělil v rozhovoru pro Novinky. Celé povídání si můžete pustit ve videu v úvodu článku.